Když se přiblížily Haničky třetí Vánoce, měla právě období, kdy se zamilovala do ryb. Pořád o nich mluvila a neustále po nás chtěla nakreslit obrysy ryb, že je pak vybarví. Jedna ryba musela být jako Hanička, další pak bráška Pavlík, potom maminka s tatínkem, dědečkové, babičky, i další příbuzní. Díky tomu se naučila i některá písmenka. Jejím velkým snem bylo mít doma živou rybu. Od Ježíška si pak přála tři dárky - živou rybu do vany, parní mašinku a akvárium. Nakonec se jí splnila všechna tři přání...

Já jsem nejprve živého kapra nechtěl, dokonce jsem přinesl domů článek o tom, jak ryba ve vaně trpí, ale všechno bylo marné. Nakonec mě Helena s Hančou ukecali. A tak jsme den před Štědrým dnem vyrazili na nákup do Tesca s tím, že kromě dalších zásob koupíme i živého kapříka. V samotném Tescu jsme bez problémů nakoupili, ale s kapry byl problém. Ne, že by je snad neměli, ale kvůli strašné frontě. Stáli jsme tam čtvrt hodiny a za tu dobu jsme se posunuli asi jen o dva metry blíže ke kádím. Vzhledem k tomu, že stále bylo před námi několik desítek lidí, nakonec jsme to vzdali. Rozhodli jsme se, že rybu koupíme na Slovanech, před Penny marketem, kde je také prodávali. Když jsme tam dorazili, byl před námi jen jeden zákazník, takže jsme byli hned na řadě. Helena vybrala téměř čtyřkilového macka, nacpali jsme ho do igelitek a spěchali domů. Tam jsem ho vyfasoval já a rychle jsem ho musel přesunout z auta do již napuštěné vany. Po celou dobu se kapr ani nehnul a já už jsem se bál, že transport nepřežil. Až když jsem se ho snažil vyprostit z igelitky, začal s sebou škubat. Tím se mi ještě do tašky zamotal a já ho chvilku nemohl dostat ven. Nakonec se mi to podařilo a za momentík už plaval ve vodě. Skoro vzápětí dorazil zbytek rodiny a hned se šel na kapra podívat. Hanča se ani nesvlékla a už koukala do vany. Když jsme kapra ukázali Pavlovi, začal na něj ukazovat a pusou dělal rybu. Pak jsme ho nechali chvíli o samotě a zhasli jsme mu, aby se trošku uklidnil. Když jsem se po delší době šel podívat a rozsvítil, kapr se konečně osmělil a začal se prohánět po vaně. Udělal jsem pár fotek a nafilmoval ho. Hanča se chodila koukat na rybu každou chvíli, Pavel nezůstával pozadu a k vaně lezl taky. Na odpoledne byl objednán děda, který měl kapra zabít a vykuchat. Přemýšlel jsem o tom, jak to Hanča zvládne, jestli nebude brečet. Nedalo mi to a zeptal jsem se jí, jestli jí nevadí, že ho nakonec zabijeme. Vzala to sportovně a s vážnou tváří mi vysvětlila, že se kapřík těší na to, až ho sníme. Je vidět, že už jí Helča zpracovala a vysvětlila jí to. Ale až dojde na věc, nevím, nevím...

Po obědě si šli děti lehnout, ale hned jak se Hanča vzbudila, hned se opět hrnula k vaně. Je to dobrý, ještě tam je! Pak přijel děda s babi a začalo jít do tuhého. S údivem jsem zjistil, že je mi šupináče docela líto. Kdybych nevěděl, že v řece by nepřežil, asi bych ho tam šel vypustit. Děda se nejprve v kuchyni dal do kuchání druhého kapra, kterého si, už zabitého, koupil pro sebe. Hanča byla pořád v pohodě, povídala si s babi a vypadalo to, že si vůbec neuvědomuje, jak se rychle blíží kaprovo konec. Poté, co děda dokončil porcování svého kapra, zašel se do koupelny podívat na toho našeho. Zavolal jsem na Hanču, ať se s kapříkem rozloučí. Přeci jen mi přišlo hloupé, aby najednou přišla k vaně a zjistila, že už je prázdná. Hanča přiběhla, podívala se do vany a pronesla něco, co mi skoro vhrnulo slzy do očí. Řekla mu: "Ahoj! Veselé Vánoce! Na Vánoce si tě sníme. A budeš se nám smát na citrónu!" Možná si řeknete, že jsem měkota, ale popřát odsouzenci na smrt "Veselé Vánoce" a vysvětlit mu, že si ho sníme mě přišlo strašně dojemné. Pak Hanička zase odběhla a úplně v pohodě si začala hrát. Děda se pokusil kapra chytit, ale ten se mu vždy vysmekl. Nakonec musel upustit trochu vody, aby jej mohl lépe vylovit. Pak odnesl šupináče do kuchyně a za chvíli jsme uslyšeli tupou ránu...

Na Štědrý den, když jsme ke slavnostní večeři jedli kapra se salátem se Hanča najednou zamyslela a zeptala se: "A mami, proč se ten kapr nesměje?" Helena se na chviličku zarazila, ale pak odpověděla: "Víš, on se směje potichu..."

A ty další dva dárky? Parní mašinku dostala pod stromečkem u nás a akvárium s rybičkami u babi s dědou. Takže už zase máme doma živé ryby a tyhle pod paličkou určitě neskončí!