Každý z nás musí někdy nakupovat. Někdo tuto činnost miluje, pro jiného představuje čiré zlo a provozuje ji jen s největším sebezapřením. Ačkoli se to nezdá, není to zas tak úplně jednoduchá záležitost a často při ní narazíme na všelijaké osoby, které nám mohou nákup vědomě nebo nevědomě komplikovat. Nejhorší situace v tomto ohledu panuje v supermarketech a hypermarketech, kde je koncentrace nakupujících značná a pravděpodobnost, že potkáte nějakého problémového jedince velmi vysoká. Abyste věděli, na která individua můžete při nakupování narazit, jaké problémy způsobují a jak jim čelit, pokusil jsem je zmapovat a roztřídit do několika skupin, které jsem pojmenoval podle jejich charakteristického rysu.

Čtenáři

Tito jedinci postávají u vybraného zboží a čtou si. Nikoli však noviny nebo snad časopis, ale něco o samotném produktu. Jedná-li se o nějaký složitější předmět, tak to bývá návod k jeho použití, pokud jsou to potraviny, pak jejich složení. Mají při tom soustředěný výraz, často nasazené brýle a v případě malých písmenek si pomáhají lupou. Nezřídka text předčítají polohlasně, nebo alespoň neslyšně pohybují rty. Jejich oči skenují řádek za řádkem a čelo se krabatí podle toho, zda podávané informace jsou psány srozumitelně nebo nikoli.

Problémy a jejich řešení: Čtenáři obvykle stojí delší dobu na jednom místě, maximálně při předčítání pochodují v omezeném prostoru. Pokud jsou v nějakém užším místě, je velmi obtížné dostat se do prostoru za nimi. Na prosby o uhnutí nemusí vždy reagovat, protože je čtení tak pohltí, že přestanou vnímat okolí. Pokud máme dost času, je lepší je nechat dočíst text do konce. Jestliže spěcháme a čtenář nereaguje, ani se nedá objet, pomůže přátelský šťouchanec vozíkem do zad nebo přejetí nohy.

Bio‑lidi

Není zcela jasné, zda se jedná o samostatnou skupinu, nebo jen o podskupinu výše uvedených čtenářů. Jejich chování je totiž na první pohled velmi podobné. Můžeme se však s nimi setkat pouze v oddělení potravin, kde se zaměřují výhradně na jejich složení. Také důkladně a podrobně studují texty na obalech, ale zajímají je pouze informace o barvidlech, zahušťovadlech, stabilizátorech, konzervantech a podobných přísadách. Jakmile zjistí, že nějakou takovou složku výrobek obsahuje, znechuceně jej vrací na původní místo. Není výjimečné, že přitom nevěřícně zakývají hlavou, zakoulí očima, někdy i zaklejí a uplivnou si na zem. Drsnější příslušníci bio‑lidí výrobek nevrátí, ale zhnuseně jej hodí na zem a začnou na něj zběsile dupat. Přitom křepčí podivné šamanské tance a vyrážejí ze sebe silné neartikulované zvuky.

Problémy a jejich řešení: Bio‑lidi způsobují v podstatě stejné potíže jako čtenáři – blokují přístup k výrobkům ve svém okolí. Přímá konfrontace se nedoporučuje, protože rozzuřený bio‑člověk může být velmi agresivní. Vhodnější je stoupnout si o kus dál, vytáhnout z regálu libovolný výrobek a polohlasně (ale dostatečně silně, aby vás hulákající bio‑člověk slyšel) pronést něco ve smyslu, že tento zcela přírodní produkt je naprosto skvělý. Pokud budeme mít štěstí, bio‑člověk se přestane věnovat svému zboží a urychleně se přesune k nám. Popadne stejný výrobek, jako máme my a začne jej studovat. Nyní máme jen krátkou chvilku na to, abychom stihli rychle přeběhnout na jeho původní místo, sebrali to, co potřebujeme a zmizeli někde v davu, než bio‑člověk zjistí, že byl podveden.

Kochači

Příslušníci této skupiny se vyskytují hlavně u dlouhých a bohatě zásobených regálů. Nemohou se vynadívat na pečlivě vyrovnané řady výrobků, jejichž obaly se lesknou pod umělým osvětlením a lehce se při tom pohupují. Poslouchají totiž hudbu, kterou každý správný market pouští, aby nakupující motivoval k neustálému plnění nákupních košíků a vozíků. Často mají blažený výraz ve tváři a někdy dokonce dojetím mírně slzí. Občas mají též pootevřená ústa, ze kterých jim stékají sliny na oblečení a na podlahu.

Problémy a jejich řešení: Pokud stojí v němém úžasu v těsné blízkosti regálu, není možné se dostat k výrobkům v něm. Fascinace kochačů bývá tak silná, že se pohrouží do svého vlastního světa a nenechají se z něj vytrhnout ani prosbami o poodstoupení. Někdy je proto nutné použít trochu drsnější řešení. Protože tahat s sebou buben nebo činely je nepraktické, doporučuje se píšťalka s dostatečně ostrým hvizdem. Když se použije v těsné blízkosti zadumaného kochače, výsledek se vždy dostaví. Jen je nutné dávat pozor, aby se to nepřepísklo. Pokud dotyčný utrpí srdeční zástavu, následná resuscitace může být časově náročná a ke kýženému zboží se dostaneme nejdříve až po příjezdu rychlé zdravotní pomoci.

Přebírači

Tyto jedince často zastihneme v oddělení ovoce a zeleniny, ale o trochu vzácněji je můžeme potkat i na jiných místech. Jsou řízeni utkvělou myšlenkou, že nejsnáze dostupné zboží je zajisté méně kvalitní než to, které se ukrývá někde vzadu či vespod. Proto se velmi rádi ponořují do hlubokých krabic, přepravek, nádob či jiných úschoven zboží a snaží se vylovit to nejlepší, co se v nich nachází. Když pak takto vyloví ze dna bedny třeba dva téměř stejné melouny, postaví je vedle sebe a bezradně na ně koukají. Nedokážou se totiž rozhodnout, který z nich je lepší. Někdy po delším hypnotickém zírání usoudí, že jsou sice oba dobré, ale kdesi v hloubi se určitě nachází ještě lepší kus. Vrátí je tedy zpět do bedny a začnou ji přehrabovat na novo, aby ten jediný, naprosto úžasný a naprosto jedinečný exemplář našli.

Problémy a jejich řešení: Z popisu chování je jasné, že je krajně obtížné se přes takového jedince dostat k přehrabovanému zboží. Můžeme se postavit do jeho blízkosti a pokusit se mu poradit. Například ukázat na nějaký konkrétní kus a pronést něco v tom smyslu, že vypadá nejlépe ze všech. Musí se však nacházet někde hluboko, protože jinak přebírač náš názor neuzná, maximálně si odfrkne a pohrdavě mávne rukou. Když však zvolíme nějaký těžko dosažitelný kus, máme šanci, že jej vyloví a podrobí důkladnému zkoumání. V tu chvíli máme čas na to, abychom si vybrali zboží podle svého gusta a poté mohli spokojeně prostor okupovaný přebíračem opustit.

Blokeři

Nevím, zda si pamatujete starší počítačovou hru Lemmings, kde bylo nutné usměrňovat dav malých postaviček tak, aby se bezpečně dostal do cíle. Byla v ní mimo jiné funkce blokera, která se dala přidělit jedné z postaviček. Ta se pak zastavila, roztáhla ruce a nikoho za sebe nepustila. Přesně takhle fungují i blokeři v obchodech, jen to zvládají dokonce bez roztažených rukou. Na rozdíl od předchozích skupin nakupujících, které způsobují problémy většinou nevědomky, tito jedinci škodí ostatním záměrně.

Problémy a jejich řešení: Blokeři si rádi vybírají zboží, o které je největší zájem. Po očku sledují přibližující se nakupující a když odhadnou, který výrobek budou chtít, zatarasí k němu přístup. Používají k tomu nejen své tělo, ale když to situace umožňuje, přidají ještě nákupní vozík jako improvizovanou vozovou hradbu. Pak předstírají, že si vybírají a neví, který z naprosto identických výrobků si mají vzít. Zkušenější blokeři dokonce dokážou přesně kopírovat vaše pohyby, i když jim stojíte za zády. Znamená to, že ať se je pokusíte obejít z jakékoli strany, postoupí vždy stejným směrem, a ještě vám strčí pod nohy svůj vozík. Obrana proti blokerům je docela komplikovaná. Nejvíce se osvědčila takzvaná metoda falešného cíle. Při ní se vydáme k nějakému výrobku, o který nemáme zájem. Upřeně jej už z dálky zafixujeme očima a zamíříme k němu nejkratší možnou cestou. Není na škodu zrychlit, aby se bloker domníval, že je pro nás tento výrobek otázkou života a smrti. Okamžitě se vydá stejným směrem, aby nám cestu odřízl. My však na to nesmíme dbát a stále pokračujeme k falešnému výrobku. Vyčkáme, až bloker vítězoslavně dorazí na místo a začne předstírat vybírání zboží. Těsně před tím, než bychom do něj narazili, učiníme prudký úhybný manévr a co nejrychleji pospícháme ke zboží, které opravdu chceme. Neustále po očku sledujeme, zda se nás nepokouší předběhnout a případně tomu musíme aktivně bránit. Když se konečně dostaneme k požadovaného výrobku, můžeme s ním nejprve radostně zamávat směrem k naštvanému blokerovi, než jej vložíme do nákupního vozíku.

Slevaři

Tato sorta nakupujících se rekrutuje převážně z řad seniorů. Mají z domova již s několikadenním předstihem nastudovány všechny slevové letáky, nad kterými tráví hodiny a hodiny a pečlivě v nich kroužkují vybrané zboží. Často je sice vůbec nepotřebují, ale musí je mít, protože je zlevněné. Co na tom, že se třeba později zkazí a skončí v popelnici. Je prostě ve slevě, a to se vyplatí!

Problémy a jejich řešení: Slevaře obvykle nespatříte přímo v akci, ale pouze následky jejich nájezdů. Ty se projevují tím, že zboží v akci prostě neseženete. Tam, kde by mělo být, se v nejlepším případě nacházejí roztrhané zbytky obalů, případně nějaký vadný, zdeformovaný poslední exemplář zlevněného výrobku. V horším případě můžete najít jen rozbité a rozsypané pozůstatky zboží, případně i stopy po zápasu či krvavé skvrny na podlaze. Možnosti, jak čelit invazím slevařů, jsou velmi omezené. Tito jedinci se srocují před obchody již dlouho před otvírací dobou, aby je náhodou nikdo nemohl předběhnout. Již minimálně čtvrt hodiny před tím, než se má obchod otevřít, se dožadují vstupu a nervózně buší do skleněných výplní svými holemi, berlemi, chodítky a najíždí do nich invalidními vozíky. Pokud nejste vyloženě ranní ptáčata, že byste mezi ně pronikli, nemáte šanci. Ani kdybyste se v daný čas dostavili před obchod, nemáte vyhráno. Slevaři tvoří uzavřenou komunitu a jen tak někoho mezi sebe nepustí. Jediná šance je v okamžiku, kdy se otevřou dveře. Přeci jen většina slevařů jsou postaršího data a nemají tak rychlé reflexy. Pokud se vám podaří překonat jejich hromadu kompenzačních pomůcek, můžete je předběhnout a dostat se ke zlevněnému zboží dříve. Nezdržujte se však u akčního zboží dlouho, aby vás nedostihl rozzuřený dav a nepokusil se vás lynčovat.

Vecpávači

Představte si situaci, kdy se blížíte k regálu se svým oblíbeným zbožím. Už vás dělí několik málo posledních metrů, takže zpomalujete a zvedáte ruku, abyste popadli poslední kus, který je zde vystaven. Náhle se kolem neuvěřitelnou rychlostí prožene neznámý člověk, nacpe se před vás, ukořistí výrobek a s vítězným úšklebkem zmizí. Právě jste se stali obětí vecpávače.

Problémy a jejich řešení: Tito jedinci jsou jako fantómové – zjeví se odnikud, vecpou se před vás a buď vám před nosem něco vyfouknou nebo se změní v blokera, který vám zablokuje přístup k požadovanému zboží. Pro jejich rychlost a nevypočitatelnost je obrana před nimi téměř nemožná. Nezbývá než stále bedlivě sledovat své okolí a pokud zaznamenáme jakýkoli rychlejší pohyb, je vhodné na svou obranu tím směrem vystrčit nákupní vozík, který rozběhlého vecpávače zastaví. Když nemáme po ruce nic, čím bychom jeho útok odrazili, musíme trochu přitvrdit. Jestliže to stihneme, nastavíme mu do cesty vlastní nohu. Pohled na vecpávače, pěkně rozpláclého na zemi, nám určitě zlepší náladu po zbytek nákupu.

Předbíhači

Podobnou sortou jako vecpávači jsou takzvaní předbíhači, kteří se vyskytují ve dvou variantách. Ta horší se objevuje tam, kde jsou fronty a čeká na naši chybu. Jakmile nejsme dostatečně hbití a necháme před sebou trochu volného místa, okamžitě toho využije a nacpe se do něj. Pokud budeme protestovat, buď dělá hluchého, nebo mávne rukou a poznamená, že stejně nespěcháme, když tam necháváme volno. Druhou variantou jsou předbíhači, kteří spěchají při samotném nákupu a musí za každou cenu předhonit všechny, které vidí. Pokud je v okolí dost místa, v podstatě ani neškodí, jen si to prosviští kolem a zmizí. Horší je to v případě, že se jedná o nějaké zúžené místo. Pokud takový předbíhač navíc tlačí před sebou plný nákupní vozík, je na neštěstí zaděláno. V lepším případě to schytá náš vozík, do kterého vrazí a odmrští jej takovou silou, že narazí do nejbližšího regálu, v tom horším to odnesou naše nohy, které bezohlednému předbíhači stojí v cestě, a tak je prostě přejede.

Problémy a jejich řešení: Pokud nechceme strávit ve frontě zbytek života nebo skončit s rozdrcenými prsty na noze, je nutné být stále ve střehu. Ve frontách se neustále musíme lepit na předchozího nakupujícího a nenechávat žádnou mezeru. Jakmile se dotyčný pohne, musíme jeho pohyb přesně kopírovat, jako bychom s ním byli pevně spojeni. V prostorech mezi regály vždy necháváme dost místa na případný průjezd předbíhače, užší místa projíždíme zrychleně a neustále špicujeme uši, jestli neuslyšíme zvuk rychle se přibližujících vrzajících koleček.

Zpomalovači

Na opačném konci spektra, než jsou předbíhači, se nacházejí takzvaní zpomalovači. Obvykle se jedná o nakupující seniory, kteří již nemají tolik sil, aby mohli fungovat jako aktivní slevaři. Může to však být i slevař, který již nakoupil zlevněné produkty a teď se jen tak jede projet obchodem, zda třeba nenarazí na něco dalšího levného nebo nepotká známého, se kterým by hodil řeč. Zpomalovači se poznají velmi snadno podle šouravého kroku, rychlosti želvy po mrtvici, ušmudlaného papírku s nákupním seznamem a zdáním, že brzy zkolabují. Často působí tak, že tlačení vozíku brzy spotřebuje jejich poslední zbytky sil, oni padnou na zem a tečku za jejich životem udělá vozík s nákupem, který jejich bezvládné těle přejede.

Problémy a jejich řešení: Když se zpomalovač vyskytuje v místech, kde se dá objet, nepůsobí žádné problémy. Horší je to, pokud je prostoru kolem něj tak málo, že předjetí nepřipadá v úvahu. V takovém případě musíme najít nějakou objízdnou trasu. Největší chyby se můžeme dopustit, když si stoupneme ke kase, kde stojí zpomalovač! I kdyby tam byl úplně sám a u ostatních pokladen stálo po deseti lidech, vždy bude odbavení u nich mnohem rychlejší. Zpomalovačům totiž úkony, které jsou pro jiné nakupující otázkou několika sekund, trvají několik minut, někdy až desítek minut. Než se mu podaří vyložit nákup na pás, než jej naskládá do tašky, než pochopí instrukce od pokladní, než najde brýle, peněženku, patřičné bankovky, než sesbírá drobné z pultu, než je sesbírá rozsypané ze země, tak ostatní pokladní obslouží několik dalších běžných zákazníků včetně těch, jejichž vozíky jsou narvané k prasknutí.

Mezeráři

Výhradně u pokladen se vyskytují příslušníci ještě jedné skupiny, kteří dokážou nakupování znepříjemnit. Zřejmě se jedná o osoby se silnou sociální fóbií, která jim nedovolí přiblížit se k ostatním lidem. Jak si totiž jinak vysvětlit jejich chování? Normální jedinec vyčká, až předchozí nakupující vyloží vše na pás a jakmile se tento posune a vytvoří se na něm místo, začne na něj skládat svůj nákup. Mezerář to v žádném případě neudělá. Pěkně si počká, až předešlý nakupující dokončí vykládku, dojde k pokladní, tam po načtení cen nákup opět naloží, zaplatí a odejde. Teprve pak se odhodlá svůj nákup také skládat na pás.

Problémy a jejich řešení: Pokud stojíme ve frontě za mezerářem, který vyčkává, až se mu uvolní celá pokladna, musím jej k činnosti nějak motivovat. Nejsnazší to je, pokud máme před sebou nákupní vozík. V takovém případě jej opatrně dotlačíme až k mezeráři a přední částí vozíku se dotkneme jeho zadní části. Pokud nezareaguje, nepolevíme ve své činnosti a pomalu, ale důrazně tlačíme dále, abychom jej dostali až na úroveň pásu. Jestliže se ani nyní nedovtípí, co má dělat, pokračujeme v jízdě k pokladní. To už mu zajisté dojde, že pokud nechce projet kasou bez placení, což by mu asi neprošlo, bude muset jednat a odhodlá se k vykládce. Tento postup se nedoporučuje, když před sebou máme dvoumetrového a stodvacetikilového zápasníka bojových sportů. V takovém případě je vhodnější přejít k jiné pokladně.

***

Na závěr je nutné doplnit, že často narazíme na jedince, kteří kombinují dvě nebo více zde uvedených skupin. Podle situace plynule přecházejí z jedné kategorie do druhé a v některých případech jsou dokonce schopni splňovat charakteristiky více skupin současně. Proto musíme i my své chování vůči nim flexibilně přizpůsobovat podle aktuálního stavu. Jedině tak budeme schopni přežít nakupování bez trvalých šrámů na těle i na duši.