Na Klub astronomů amatérů začal chodit jeden "astronom", který pro své chování dostal přezdívku Kluzó. Po jednom klubu ke mě přišel s návrhem, jestli bych mu nemohl někdy pomoci při pozorování. Já jsem souhlasil a tak začalo moje dobrodružství...

Jednou k večeru k nám přišel Kluzó a povídá: "Dneska je Měsíc v úplňku, tak budeme pozorovat nějaké mlhoviny!". Raději jsem neodporoval a šel jsem. Před domem si Kluzó sundal své dvanáctidioptriové polobrýle a nasadil si lyžařské. Potom usedl na svého Stříbrného sršně značky Babeta-šrot a já za něj. Cesta probíhala celkem klidně, jen 3x jsme projeli příkopem, jednou vrazili do stromu a půlku cesty jsme rozpadávající se monstrum tlačili. Tak jsme se šťastně dostali k ztrouchnivělé boudě s probořenou střechou a Kluzó prohlásil, že je to jeho pozorovací kopule.

Sotva jsem otevřel dveře, spadlo těsně vedle mě několik trámů. "To nesmíš otevírat tak prudce!" napomenul mě Kluzó. Pak začal prolézat mezi sutinami a ukazoval mi cestu. "Tamtudy nechoď, jinak se proboříš do sklepa" poučoval mě Kluzó, když jsem chtěl jít prostředkem. Když jsme se dostali až k dalekohledu, který byl přibit k násadě od koštěte, Kluzó pravil: "Počkej chvilku, musím ho ještě oprášit a seškrabat houby z objektivu." Když jsem se ho zeptal, proč nemá dalekohled na třínožce, která se povalovala vedle, dostalo se mi poučení: "To není stativ, to je popelník! Na tom jsem měl dalekohled zezačátku, ale furt se třásl a musel jsem ho honit po celej kopuli."

Po vyčistění se mi zeptal: "Co to támhle svítí za hvězdu? Mě to pořád sem svítí a tak jsem si kvůli tomu koupil dalekohled, abych zjistil, co to vlastně je." a ukázal na Jupiter. "To je Jupiter" odpověděl jsem "ale zajímavější by bylo se podívat na Saturn." "To nepůjde, Saturna mám na druhý straně pozorovatelny" odvětil Kluzó a marně kroutil násadou. Dalekohled se ani nehnul. Hřebíky 250 drží dobře, zvláště, když jsou zaraženy přímo v tubusu. Kluzó zanechal kroucení a řekl: "Časem si to tady hodlám vylepšit, nevíš kolik by stálo takový planetárium, jako je v Plzni?"

To už jsem neposlouchal a začal jsem prchat. Kluzó si mého zmizení nějak nevšimnul a stále si něco mumlal pro sebe, takže ze sklepa mě vytáhli až druhý den požárníci...