Máme fenu Astu a psa Punťu. Jednoho dne Asta se začala před námi schovávat a utíkat na půdu. Když jsme na půdu přišli za ní, tak na nás i vrčela! Také Punťa na nás cenil zuby! Asta si také žádala větší porce žrádla. Nevěděli jsme si už rady....

Asi za tři týdny do kuchyně přišel Punťa a za ním šla Asta, okolo níž se batolila dvě štěňátka. Jedno bylo černé se žlutými skvrnami a druhé hnědé. Černému jsme dali jméno Míša a hnědému Punťa po tatínkovi. Punťu jsme si nechali a Míšu jsme dali Laubrům. Nakonec se Míša dostal do Radnic, kde je dodnes.