Bylo krásné letní odpoledne, když jsme se poprvé potkali. Právě jsem vylezl z příjemně prohřáté vody Boleváku a plesknul jsem sebou na deku. Slastně jsem zavřel oči a nechal si opalovat břicho. Hlavou se mi honily samé příjemné myšlenky, prostě den jako vystřižený z plakátu nějaké cestovní kanceláře. A to jsem ještě netušil, co dneska zažiju!

Po chvilce jsem začal cítit, že Slunce praží nemilosrdně a pokud se před ním rychle někam neschovám, budu brzo vypadat jako grilované kuře.Proto jsem se pomalu zvednul a rozhlédnul jsem se. Kousek ode mě stála statná borovice, která poskytovala dostatek stínu. Přesunul jsem se k ní, rozprostřel deku a znovu jsem ulehl. Vyndal jsem z tašky knížku a začal jsem si číst. Právě jsem dočetl kapitolu, když mě vyrušil nějaký hluk. Na pláž přišla početná skupinka zpocených lidí a mezi nimi i ONA!

Na první pohled mě upoutala. Nemohl jsem odtrhnout oči od jejího krásně stavěného těla a věděl jsem, že dneska už si nic nepřečtu. Schoval jsem proto knížku a nenápadně po ní pokukoval. Viděl jsem jak běží k vodě, jak se noří do vln, jak kolem sebe radostně cáká jako malé dítě a rozhodl jsem se, že se s ní pokusím seznámit. Vstal jsem z deky a vydal se také do vody. Položil jsem se na hladinu a pomalými tempy plaval směrem k ní. Už jsem byl docela blízko, když se na mě podívala, prudce se otočila a začala plavat ke břehu. Nechtěl jsem ji pronásledovat, tak jsem plaval dál a doufal, že dostanu další příležitost.

Když jsem si dostatečně zaplaval, vrátil jsem se znovu na deku a koutkem oka jsem ji sledoval. Ležela na dece, skoro na stejném místě, kde jsem se předtím smažil já, a vypadala, že spí. Kéž by jí tak bylo horko a zalezla by někam sem do stínu! Zdálo se, že dneska mám mimořádně šťastný den. Netrvalo ani pět minut a můj sen se vyplnil. Krasavice se zvedla, popošla do stínu a posadila se kousek ode mě. Štěstím se mi rozbušilo srdce. Když jsem navíc zjistil, že se na mě dívá, dodal jsem si odvahy a také jsem se posadil a zadíval na ní. Z celé její postavy vyzařovala jakási vznešenost, ušlechtilost a krása. Nejvíce mě však fascinovaly její oči. Velké, hluboké, černé oči, kterými si mě pozorně prohlížela.

Chtěl jsem jí říct něco pěkného, ale nic mě nenapadlo. Tak jsme tam proti sobě seděli mlčky a bylo nám dobře i beze slov. Natáhnul jsem ruku a něžně jsem ji pohladil po hlavě. Náhle udělala něco naprosto nepředvídatelného. Vyskočila, lehce se dotkla mých rtů a utekla. Udiveně jsem se za ní podíval a viděl jsem, jak vesele zaštěkala a skočila znovu do vody...