Na expedici přijede poprvé mladý astronom. Velice se těší na pozorování, ale bohužel je první noc téměř zataženo. Proto si jde zklamaný lehnout.

Probudí ho strašný řev. Když otevře oči, vidí před sebou paní Širokou, jak křičí: "Tady je ještě jeden spáč!!!" Okamžitě je vykopnut ze stanu, musí popadnout nejbližší stativ, dalekohled a utíkat na louku. Tam pracně rozloží stativ, už chce na něj dát dalekohled, ale najednou zjistí, že má stativ ulomený čep. Ihned běží pro nový, opět ho rozloží, nasadí dalekohled... ale co to? Dalekohled na stativu sotva drží, protože čep je malý.

Astronom nápad, že by čep mohl omotat mapkou zorného pole okamžitě zavrhne a proto musí zpět do tábora pro toaletní papír. Při tom se mu podaří přetrhnout kabel, vedoucí k velkému dalekohledu. Okamžitě se přiřítí rozzuřený Lumír a nešťastný astronom po hodinovém kázání musí kabel spojovat a omotávat izolací.

Potom vleze do stanu a hledá papír. Když převrátí celý stan vzhůru nohama, zjistí, že není ve svém stanu. Konečně najde svůj stan a zjistí, že má jen skládaný papír. Proto sebere sousedovi kus role a utíká s ní na louku. Přitom samozřejmě papír ztratí. Proto pro jistotu podruhé vezme celou roli. Cestou mu upadne, takže je hezky celá mokrá. Nakonec přece jen čep omotá a podívá se do dalekohledu. Vidí, že nic nevidí. Když rozebere celý dalekohled, zjistí, že v něm má clonu. Přitom samozřejmě poztrácí šroubky. Když je hledá po zemi, pěkně se promočí a navíc při zvedání na sebe shodí stativ. Sestaví opět dalekohled a začne pozorovat.

Jak je promočený, začne mu být zima a třese stativem tak, že každou hvězdu vidí jako meteor. Navíc mu upadne tužka. Při hledání ji rozšlápne. Vezme se proto od zapisovatele jinou. Po půlhodinovém pozorování zahlédne první meteor. Když ho chce zakreslit do mapky, praskne mu žárovka v baterce. To už ho rozzuří na nejvyšší míru. Nahlásí si přestávku a jde do tábora. Ve stanu vyhledá teplé oblečení, žárovku a jde spokojeně k dalekohledu. Zasedne k němu a chce zakreslit a nahlásit svůj meteor. V tom však zjistí, že ho zapomněl. Řekne proto zapisovateli, aby ho vyškrtnul.

Za chvíli se mu začíná zamlžovat obraz. Proto si jde půjčit vatu k zapisovateli. Když se vrací k dalekohledu, zakopne a vatu promění v mokrou žínku. Jde si proto ke druhé skupině vypůjčit vatu. Když konečně utře objektiv a zasedne za dalekohled, zapípají zapisovateli hodinky čtyři hodiny a astronomové začnou skládat dalekohledy.

To jsme si zase krásně zapozorovali!