První dojem byl příšerný. Měl jsem pocit, že nastal konec světa a vše se s pekelným rachotem valí kamsi do bezedných hlubin. Náš dům se chvíli otřásal ve svých základech a pak se pomalu začal bortit a rozpadat na kusy betonu, železa a skla, které se řítily k zemi a tam se tříštily na malé kousíčky. Ohlušující rány mi pronikaly přímo až do mozku a měl jsem pocit, že mi tlakové vlny zatlačují uši do hlavy. Před očima se mi najednou začaly míhat podivné obrazce, jakási svítící kola, která se s nepříjemným svistem pekelně rychle otáčela a občas některé z nich vybuchlo a rozpadlo se na mohutný gejzír jisker. Všechno v mém okolí se rozpadalo na části a padalo někam do neznáma. Na mnoha místech byly vidět mohutné požáry, které stravovaly zbytky staveb s neuvěřitelnou rychlostí. Někdy se z některého ohně ozval výbuch, část materiálu byla vyvržena do vzduchu a po jeho usednutí oheň zaplál ještě větším plamenem. V dálce jsem zahlédl obrovský vzdušný vír, který bezpečně likvidoval to, co ještě nestačily zničit ostatní živly. Zlověstně temnou oblohu křižovaly blesky s takovou rychlostí, že jejich svit téměř nepohasínal. Hustý déšť, který rychle zaplavoval všechny prohlubně, dotvářel dojem totální apokalypsy. Jediná myšlenka, která mě v tom okamžiku napadla byla: "Tak tohle je opravdu konec !!" Byl jsem v takovém stavu, že jsem nebyl schopen cokoliv udělat. Jen jsem bezmocně přihlížel zániku celé civilizace...

...a v tom jako blesk mi všechno došlo!! Pravá ruka bleskově vystartovala a jedinou prudkou ranou učinila konec apokalypsy. Náhle všechno ztichlo a obraz se rozplynul. Pomalu jsem otevřel jedno oko a upřel ho na nedaleký temný předmět. Po chvilce soustředění jsem rozeznal obě ručičky - ukazovaly tři čtvrtě na pět. Potichu jsem zaklel. Zase pondělí !