S Renatou jsem se seznámil jednoho letního dne. Rozhodně se nedá říct, že to byla láska na první pohled, ale myslím si, že jsme si byli hned od začátku sympatičtí. Velice brzo jsme našli společnou řeč a stali se z nás kamarádi, postupem času velmi dobří kamarádi. Po nějaké době jsem si uvědomil, že bych chtěl být nejen kamarád, ale i něco víc, ale stále jsem nenacházel odvahu to Renatě navrhnout. S holkama jsem v té době měl jen mizivé zkušenosti a bál jsem se, abych náš vztah nepokazil. A tak jsme stále zůstávali „jen“ kamarádi a čas plynul… Až jednoho dne…

Zase jsem s Renatou o něčem dlouze diskutoval, když najednou se na mě podívala takovým zvláštním způsobem, až mě trochu zamrazilo v zádech. "Víš, Venco, možná bychom mohli spolu něco zkusit." pronesla trochu tajuplně, pak se ke mně naklonila a něco mi pošeptala do ucha. Bylo to tak nečekané, že jsem na ní zůstal chvilku ohromeně koukat s otevřenou pusou. Asi jsem vypadal hodně vyděšeně, protože se zeptala: "Ty s tím asi nemáš moc zkušeností, co?" Jen jsem přikývnul na souhlas a Renata mě hned začala uklidňovat: "Neboj, všechno ti ukážu. Je to moc fajn a bude se ti to líbit, uvidíš!" Byl jsem tak zmatený, že jsem se pokusil i o náznak odporu: "No já nevím, přišlo to tak najednou…" Nakonec jsem se ale uklidnil a s Renatiným návrhem jsem souhlasil. Domluvili jsme si datum k uskutečnění akce a pak se vydali každý ke svému domovu.

Noc před dnem „D“ jsem nemohl usnout. Převaloval jsem se z boku na bok a v duchu jsem si pořád představoval, jak to asi druhý den dopadne. Co když se tak strašně ztrapním, že už mě Renata nebude chtít vidět? Určitě má zkušenosti s jinýma klukama a bude mě s nima porovnávat! Nakonec jsem přeci jen usnul, ale i ve spánku mě pronásledovaly noční můry…

Sraz jsme měli až k večeru, tak jsem měl čas se v klidu připravit. Ale jak jsem to měl udělat, když jsem nevěděl, do čeho vlastně jdu? Alespoň jsem se důkladně vykoupal, oholil se a vyčistil zuby. Pak jsem si po dlouhém rozmýšlení oblékl nějaké oblečení, o kterém jsem si myslel, že v něm vypadám dobře a vyrazil.

Renata už mě vyhlížela. "Tak pojď, už na tebe čekám." usmála se na mě povzbudivě. Trochu váhavě jsem vešel dovnitř a začal se zouvat. "Boty dej sem a pojď dál. Půjdu si vzít něco pohodlného na sebe. Ty si zatím taky odlož." Objevila se za chvíli a měla na sobě moc pěkné tričko. Krásně jí obepínalo hruď a dalo vyniknout jejím ladným křivkám. Moc se mi na ní líbilo. "Co bys řekl takové malé rozcvičce?" zeptala se a aniž čekala na mou odpověď, chytla mě za ruku a odtáhla do vedlejší místnosti. Tam mi ukázala na lehátko a přikázala: "Tady si lehni a dělej přesně to, co ti řeknu, ano?" Poslušně jsem přikývnul a zalehnul. Renata se nade mě sklonila: "Nejdřív si trošku procvičíš ruce." Musím přiznat, že to bylo docela příjemné cvičení. Po chvilce Renata usoudila, že je čas na změnu. "Myslím, že tohle by ti šlo. Tak a teď je na čase trochu přitvrdit." Poslechl jsem a začal jsem podle jejího přání zkoušet všelijaké polohy a pohyby. Přiznám se, že některé byly docela fajn, ale jiné mě přišly pro začátečníka dost namáhavé. No a našly se i takové, které mě trochu bolely. Renata však na to moc nehleděla. "Vydrž, vydrž! Ještě alespoň chvilku! Jsi přeci chlap!" šeptala mě do ucha. Tak jsem se snažil ze všech sil, až jsem z toho pořádně funěl. "Jen hekej, když ti to pomůže! Hlavně nepřestávej!" dodávala mě sil. Po nějaké době jsem cítil, že už déle nevydržím. "Už budu muset skončit, dýl nevydržím." soukal jsem ze sebe mezi jednotlivými vzdechy. I v tomto případě si Renata věděla rady. "Trošku zpomal, pak na chviličku přestaň a vydýchej se. Za chvíli budeme zase pokračovat." Opravdu to zabralo a za pár minut jsem už zase statečně funěl v nové poloze. Renata vypadala, že je s mým výkonem spokojena. Když jsme skončili, pochválila mě, že mám slušnou výdrž a pak odběhla do sprchy. Když jsem za chvíli také smýval pot ze svého těla, v duchu jsem si říkal, že to snad na poprvé nebylo zas až tak špatné. Jen jsem cítil, že na takovou zátěž nejsem zvyklý, protože jsem byl ze všech těch prostocviků celý rozlámaný. A to jsem ještě netušil, že v následujících dnech to bude ještě horší! Trvalo mi snad pět dní, než jsem se z toto úplně vzpamatoval.

Když se mě pak po několika dnech Renata s šibalskýma jiskřičkama v očích zeptala, jestli si to zase brzy nezopakujeme, zamračil jsem se, podíval se jí upřeně do očí a důrazně řekl: "Ne, do posilovny už mě nikdy nedostaneš!"