|
Dne 29. 7. 1992 v 18h 30m nahlásila občanka Blažková,
že poblíž skládky materiálu mezi Losinou a Chválenicemi bylo spatřeno velké
nepovolené shromáždění muňek. Na místo bylo ihned povoláno přepadové komando
s několika obrněnými transportéry. Obklíčilo prostor a shromáždění rozehnalo.
Poté byl spatřen hrůzyplný obraz: Na planině leželo různě rozházeno několik
lidských koster, na bříze se houpal oběšenec, ze kterého pomalu opadávalo
maso a na ohništi se válel kus něčí hlavy. Po podrobném ohledání byl ještě
nalezen podivný mastný flek na silnici, čísi ohořelé tělo a mrtvola Mlocka
na dně várnice. Podle předběžného šetření se domníváme, že zde došlo k
vyřizování účtů mezi jistým Ladislavem K. a skupinou pozorovacích robotů.
Pravděpodobně se masakr odehrál asi takto: Ladislav K. se pokusil spolu
se svými stoupenci přiblížit v noci k
pozorovacímu stanovišti, aby mohl přepadnout roboty. Byl však ihned objeven agentem Honzíkem, který se schoval do křoví a mohutným hlasem vykřiknul: "Vzdejte se! Jste obklíčeni!" Místo odpovědi dostal do těla několik kilogramů olova. Skupina Ladislava K. byla totiž na tuto eventualitu připravena a disponovala zbraněmi od praku přes samopal až po atomovou bombu. Ani pozorovací roboti však nebyli beze zbraní. Vrhnuli se na nepřítele a pomocí svého zpěvu a masek číslo devatenáct jej zahnali na útěk. Děsem šílení stoupové Ladislava K. pravděpodobně naskákali do várnice, pod auto nebo do ohně. Samotný Ladislav K., když viděl, že ztráty na životech byly celkem 99%, usoudil, že nebude kazit průměr a poctivě se oběsil. Po skončení vyšetřování byli informováni pozůstalí, byl jim přidělen igelitový pytel a po zaplacení manipulačního poplatku si mohli odnést tolik kostí, kolik unesli. Nastaly přitom mírné zmatky, například když se dvě rodiny přetahovaly o holení kost, nebo když rodina Tůmů pracně sesbírala šest pytlů kostí, které pak zvrhnula na silnici. Po udělení několika pokut se rodiny usmířily, nebožtíky si rozdělily a společně pak odvezly do sběrny (kurs byl toho dne 1,30 Kčs za kilogram kostí). Poslední zbytky, o které nebyl zájem, byly dány do chválenické hospody
a podávaly se jako specialita šéfkuchaře. Pozemek byl svěřen do péče nezbavětickému
hrobníkovi jako místo mimořádně vhodné pro hřbitov.
(c) Wendy 1992 Povídka volně navazuje na text Jedenáct statečných |