|
Pozor! Tento seznam je PŘÍSNĚ TAJNÝ!!! Nesmí
se v žádném případě dostat do rukou těchto osob: Lenky P., Terezy B., Martina
J. a Hanky R.. V případě nutnosti roztrhat, spálit, sníst nebo jinak zlikvidovat!
Seznam se dále nesmí kopírovat, rozmnožovat, opisovat ani jinak rozšiřovat.
Také jsou zakázány jakékoliv úpravy a změny obsahu. Pokud nedodržíte tato
ustanovení, budete trestně stíháni Policií České, Moravské, Slezské a Slovenské
federativní republiky, FBI, CIA, Interpolem, Jednotkami OSN, Terminátorem,
Robocopem a firmou Vapsoft!!!
Osoby, kterých se tento seznam týká: Tereza B., Eva B., Gábina B., Mirka Č., Míša Č., Míša F., Dana H., Ali H., Petra H., Lenka J., Martin J., Vašek K., Dana K., Martina K., Lenka P., Štěpa P., Hanka R., Anča S., Tomáš T., Irča T., Jitka U., Oli U., Mirka V. a Eva Ž. Osoby uvedené shora se na podzim roku 1991 sešly, aby vytvořily speciální tým, který dostal za úkol bušit denně osm hodin do počítače data. Naprostá většina (přesně 89,24%) lidí byla tímto úkolem zcela nadšena. S velkým úsilím se chtěla vrhnout do práce a zbytek nespokojenců strhnout na svoji stranu. Ke splnění tohoto záměru chyběla maličkost - počítač. Proto bylo uskutečněno náhradní řešení a to kontrola dat. I tohoto úkolu se pracovníci zhostili s velkým elánem. Toto nadšení poněkud opadlo při pohledu na výplatní pásky. Očekávaná suma alespoň se čtyřmi nulami tam bohužel nebyla. Někteří jedinci toto zklamání nedokázali zakrýt a vykřikovali, že to poženou vejš a že se na mzdové účtárně spletli asi o pět a půl tisíce. S výplatou však nepomohl ani jistý Pepa, který byl poštván na mzdové oddělení Štěpkou P.. Rozruch se časem uklidnil a i ti nejhorší reptalové si za určitou dobu zvykli, že ty čtyři nuly budou mít na pásce jedině tehdy, pokud si je tam sami dopíší. V říjnu se náhle na sále objevily jakési podivné bedny. Později se zjistilo, že jsou to počítače od světové firmy Tesla, které byly nalezeny v jednom skladu starožitností. Kromě toho, že neuměly psát česká písmena měly ještě další chybu - při delším provozu (zhruba po pěti minutách) se přehřívaly a zasekávaly se. Přesto se povedlo udělat na nich dost práce. Proto nebyli pracovníci nijak nadšeni, když jim bylo sděleno, že dostanou nový počítač a budou muset začít znovu od začátku. Nový počítač však ještě nebyl k dispozici, a tak se opět kontrolovala data. Tak uplynul listopad i část prosince. Mnohé trápila otázka, jak to bude s vánočními svátky. Vedení však prozřetelně myslelo za ně, a tak si mezi Vánocemi a Silvestrem každý povinně vybral čtyry dny dovolené a bylo po starostech. Sice se opět našli tací, kterým se nelíbilo nastoupit hned druhého ledna, ale když poznali, že stejně nic nesvedou, raději zmlkli. Koncem roku přišel také konečně nový počítač a tak se všichni těšili na to, jak ho budou moci krmit daty. Zezačátku sice byly poněkud zmatky, ale už v půlce ledna se mohlo začít na něm pracovat. Ten kdo si myslel, že práce na počítači bude stejně zajímavá, jako když se hraje na televizních hrách třeba Commando nebo jiný masakr, byl pochopitelně zklamán. Databázový systém mohl někomu s velkou fantazií maximálně připomínat textovku ze starého Sinclaira a to ještě hodně vzdáleně. Tomáš T., který se již těšil, jak si zahraje Nálet na Moskvu, zklamaně schoval joystick zpátky do tašky a prohlásil, že stejně nejlepší počítač je jeho Atari ST. V tu chvíli se na něj vrhnul Vašek K. a s výkřikem: "Co si to dovoluješ?!!!!" začal bránit svojí Amigu. Po urputném boji byli tito nesmiřitelní soupeři od sebe odtrženi a začali si počítat svá zranění. Vašek K. byl chudší o dva zuby a Tomáš T. naopak bohatší o jednu bouli, tři modřiny a pavouka na brýlích. Z bezpečnostních důvodů byl Tomáš T. později převelen na evidenci obyvatel, kde je dosud a daří se mu vcelku úspěšně imitovat práci. Se svým soupeřem už vychází dobře, jen občas mu nešťastnou náhodou upustí plný šuplík na hlavu. Vašek K. zase s oblibou zakládá karty minimálně o tři šuplíky dál, než kam skutečně patří. Jak je vidět, je to velice vzrušující zaměstnání. Toto vše ale nebylo nic proti katastrofě, která nastala po sečtení všech osob a všech počítačů. Pracovníků bylo dvakrát tolik než terminálů!! Proto bylo dohodnuto, že se bude pracovat na dvě směny - ranní a odpolední. Chápavější osoby pochopily strašlivou skutečnost, že budou muset na ranní směnu nastupovat už před šestou hodinou ranní a dali se do zoufalého pláče. Nemohlo je uklidnit ani to, že druhý týden budou moci spát třeba až do oběda. Argumentovali, že prý jeden týden budou zničeni ranním vstáváním a druhý týden prospí, takže nebudou vůbec nic mít ze života. Vedení však bylo neoblomné, a proto nezbývalo nic jiného, než přizpůsobit se. A tak bylo ráno kolem půl šesté možné spatřit na několika místech v Plzni podivná individua, která se ploužila se zavřenýma očima směrem k nejbližšímu dopravnímu prostředku, který by je zavezl na Bory. V tramvajích, trolejbusech i autobusech se ihned zřítili na nejbližší sedadlo a tvrdě usnuli. Jakousi záhadnou intuicí se jim podařilo poznat, kde mají vystoupit a obvykle většina dorazila kolem šesté úspěšně do práce. Mezi lidmi se začalo šuškat, že na filmu Návrat oživlých mrtvol přece jen asi něco bude. Zní to sice neuvěřitelně, ale i na tuto velice drsnou realitu si pracovníci časem zvykli a začali opět nabývat ztracený elán. Na počítačovém sále se v únoru začalo zběsile soutěžit v počtu udělaných karet. Některé pracovnice přestaly po nástupu do práce vnímat okolí, dodržovat přestávky, jíst, pít a chodit na WC. Jediným smyslem jejich života se stalo udělat alespoň o čtyřicet karet víc než kolegové a kolegyně. Když na konci směny vstávaly zpocené od žhavých terminálů, vykřikovaly pouze zoufale cosi o tom, že udělaly jen o pět karet více než předešlý den. Nehorší případy se musely od terminálů odtrhávat násilím a někdy bylo nutné vypnout proud, aby se je podařilo přesvědčit, že pracovní doba pro ně už skončila. Tímto strhujícím tempem se podařilo udělat do konce února 100 000 karet, a proto byla na třináctého března naplánována velkolepá oslava. Ten den se sešly obě skupiny pracovníků na ranní směně a nastal problém - kam s nimi? Pár lidí bylo rozehnáno na evidence a zbývající většina se musela střídat za terminály. Všichni se těšili na báječnou hostinu s kaviárem, šampaňským a plnými stoly. Někteří kvůli tomu nešli ani na oběd. Skutečnost byla bohužel poněkud jiná. Těsně před čtrnáctou hodinou přišel náčelník a další pracovníci z vedení, každý před sebe dostal skleničku s pěti kapkami Mixely, uskutečnil se přípitek a bylo po oslavě. V březnu se také začaly projevovat negativní důsledky přílišné pracovitosti. Stávalo se, že náhle některá pracovnice zjistila, že udělala chybu, dala se do zoufalého křiku, mlátila hlavou do země, trhala a žvýkala karty nebo je házela na zem a dupala po nich. Pár pracovnic si na odreagování vymyslelo novou společenskou hrou, kterou nazvaly "Hon na Vaška". Pravidla nejsou dosud přesně určena, ale cílem této hry je dohnat Vaška K. na pokraj nervového zhroucení a to jakýmikoliv prostředky. V této době již slabší jedinci nevydrželi nervový nápor a vzdali se. Jedna osoba - jistá Eva B. podle neověřených informací změnila nejen zaměstnání, ale i stav, občanský průkaz a příjmení. Používá nyní krycí jméno "paní Benešová" a zdržuje se na neznámém místě kdesi na okraji Plzně. Gábina B. zase odešla ke konkurenční bezpečnostní službě, nechá si říkat Arny a naposled byla spatřena, jak s rotačním kulometem na rameně zasahovala v jedné rómské čtvrti a křičela při tom něco o Predátorovi. Zbylí pracovníci byli mile potěšeni zprávou, že se bude přidávat (nikoliv
práce, ale plat!). Proto v den výplaty již od desáté hodiny netrpělivě
odbíhali od terminálů k oknu a vyhlíželi paní z účtárny. Když se ve čtrnáct
hodin konečně dočkali, byli vesměs spokojeni s výší svého platu. Byly dokonce
i prémie, ale jejich rozdělení dodnes nikdo nepochopil. Rozladění nastalo
po zjištění, že valorizace byla vyplacena za dva měsíce, takže příští výplata
bude opět menší. Několik pracovnic se silně rozčílilo a podalo výpověď.
Dosud jim však neskončila výpovědní lhůta, a tak ještě docházejí na pracoviště,
ale s prací je to už poněkud slabší. Proto má nastoupit několik nových
pracovních sil. Jaké budou se dosud nepodařilo zjistit, a tak jsou v seznamu
uvedeny pouze osoby, které byly zaměstnány na terminálovém pracovišti ke
dni 27.3. 1992.
POPIS JEDNOTLIVÝCH OSOB
Tereza B. (skupina B) přezdívka "SIRÉNA" Tato osoba se projevuje výraznými akustickými efekty, které rozhodně
nelze přeslechnout. Její téměř ultrazvukový jekot děsí všechno živé v okruhu
300 metrů. Bylo zpozorováno několik zešílení psů v okolí Luny, kteří se
neopatrně přiblížili k epicentru tohoto jekotu. Pojídá pouze Pangamin,
Vizír a živočišné uhlí. Velmi dobře umí také napodobit chroptění umírajícího
mamuta, které vyluzuje nejčastěji při svých několikahodinových telefonátech.
Po příchodu do práce dělá přibližně půl hodiny, pak si sedne na stůl, okno,
balkón nebo jiné příhodné místo a začne vzdychat, že je přepracovaná. Za
počítač zasedá pouze po příchodu někoho z vedení. Je velmi pečlivá - jednu
kartu dělá obvykle patnáct až dvacet minut a ještě si pak raději nechá
zrušit revizi, aby se mohla přesvědčit, zda pracovala správně. Má svůj
vlastní byt, kde žije asi s patnácti kočkami. Údajně podala výpověď z důvodu
přílišného fyzického vypětí, kterou náčelník okamžitě a s radostí přijal.
Mirka Č. (skupina A) Jako jediný člověk na sále má právo sedět na krásné vypolstrované židli,
kterou zcizila v náčelníkově kanceláři. Vymlouvá se na to, že si při sbírání
jahod zlomila páteř a teď si jí musí narovnat, aby dobře srostla. Třikrát
denně si mění barvu vlasů, její oblíbená kombinace je ráno modrý, v poledne
oranžový a koncem směny světle zelený přeliv. Ráda si také maluje levé
oko hnědou a pravé růžovou tužkou. Před odchodem domů si oči umyje, nasadí
paruku, učeše ji a vyrazí ven, kde jí vítr stejně rozcuchá. Musí mít pevné
nervy, protože je stále nucena poslouchat Vaška K., který si pokaždé provokativně
přisedne a začne jí vysvětlovat sortování relokačních tabulek nebo podobný
zajímavý problém. Obvykle to řeší tím, že ho vůbec nevnímá a začne si lakovat
nehty na krásně žlutavý odstín. Občas, když už nemá co upravovat na svém
zevnějšku, zapne terminál a začne pracovat - ovšem jen dokud nezjistí,
že by potřebovala vyčistit náušnice.
Míša Č. (skupina B) Je silně zamilovaná do svého přítele, který na ní pokaždé čeká na zastávce
autobusu s jakousi hromadou pomačkaných drátů v ruce - to prý má být jeho
kolo. Své okolí příliš nevnímá, pouze přizvukuje Lence P., kterou stejně
neposlouchá. Navštěvuje zábavy všeho druhu, v pátek chodí do zaměstnání
zásadně ve večerní toaletě (kožená minisukně, šedý rolák, palčáky, kravata
a čepice na uši s bambulkou), protože po skončení směny ihned vybíhá ven,
nasedá do taxíku a nechá se odvézt do některého nočního podniku, kde obvykle
stráví většinu víkendu (pod stolem). Nejvíce času jí zabere líčení a odpočítávání
sekund, které zbývají do konce pracovní doby.
Míša F. (skupina A) Typickým projevem této pracovnice jsou takzvané "psí oči", kterými hypnotizuje
osoby mužského pohlaví. Ti pak udělají vše, co jim přikáže. S úspěchem
používá tuto metodu když nechce pracovat - vždy se najde někdo, kdo podlehne
a práci za ni udělá. Největším jejím koníčkem je chození k holiči. Ačkoliv
neoplývá příliš bujným vlasovým porostem, vždy si jej nechá ještě někde
zkrátit. Po poslední úpravě si ji několik lidí spletlo s příznivkyní hnutí
holých lebek. Občas přitáhne z domova nějakou neznámou nemoc, kterou se
pokouší nakazit celý kolektiv. Dosud se jí to nepovedlo, protože dochází
do zaměstnání jen sporadicky a to stejně jen proto, aby se přišla pochlubit
novým lékařským nálezem.
Dana H. (skupina B) Stále chodí v černém stejnokroji, aby na odpolední směně, když je tma,
nebyla vidět a mohla nerušeně spát. Pokaždé si najde nějaký tmavý kout,
kde zmizí a za chvíli je odtamtud slyšet buď pravidelné oddechování, nebo
strašidelné chrápání. Policisté z dopravního oddělení v tuto dobu chodí
kolem sálu zásadně ve dvojicích a s odjištěnou zbraní. V práci se ustavičně
vzdělává čtením odborné literatury o fyzikálních vlastnostech ideálního
plynu, chemickém rozkladu aminokyselin, červeném posuvu kvasarů a životě
Gumídků. Trpí utkvělou představou, že její tvář vypadá jako měsíční povrch
s krátery a shání peníze na plastickou operaci. Pracuje jedině tehdy, když
se naučí dvě až tři encyklopedie nazpaměť.
Ali H. (skupina B) přezdívka "VRÁNA" Tato pracovnice, ačkoliv bydlí v jakémsi Červeném Hrádku, stále drze
prohlašuje, že žije v Plzni. Přitom tuto samotu nenajdeme ani na nejpodrobnějších
mapách, nevede tam silnice, železnice ani telefon. Na místě, kde se měla
nacházet, bylo nalezeno jen pár jeskyň a kolem nich pobíhalo několik opic
s kyji. Do práce zásadně přichází pozdě - prý na křižovatce se jejich dopravní
dinosaurus srazil s nízko letícím pterodaktylem. Jinak je velice učenlivá,
po půl roce zaměstnání už pochopila, že sluchátko neslouží k likvidaci
protivníka, ale k mluvení, a proto nyní stále pobíhá mezi telefonem a terminálem,
přičemž u telefonu tráví převážnou část pracovní doby. Také už nechodí
do práce oděna kůží ze šavlozubého tygra, ale jednoho dne vyrazila s divošským
křikem a ohromným klackem do prodejny textilu, a od té doby chodí oblečena
jako normální člověk. Když poznala, že klávesnice se nedají jíst, občas
ze zoufalství i pracuje.
Petra H. (evidence OP) Tento jedinec má slabší nervy, proto již nepracuje na sále, ale přesunul
se na evidenci OP, kde má více klidu. Nyní se s oblibou hádá s občany,
kteří si přijdou vyměnit občanku v bláhové naději, že to bude bez problémů.
Nejprve je vyzpovídá do detailů (číslo bot, krevní skupina, počet vlasů
atd.), a pak suverénně prohlásí, že se jí stejně nelíbí a proto žádnou
občanku nedostanou. Ráda si upravuje rodná čísla (přičítá libovolnou hodnotu,
logaritmuje, aproximuje....) nebo počešťuje příjmení (např. Helmut Groskopf
je pro ni Jóžin Velkáhlava). Jinak jsou s ní na evidenci spokojeni, protože
je naštěstí velkou část roku těžce nemocná a tak alespoň ubyde zmetků.
Lenka J. (skupina A) Je nejmladší osobou na sále, a to ji velmi trápí. Proto silně kouří
(Viky s mentolem), aby si připadala jako velká dáma. Místo oběda chodí
ven, obchází Lunu a vypaluje jednu krabičku za druhou. Při kašlání (ta
tubera!) rozsévá kolem sebe prach a popílek. Pokud má telefon a není na
sále, dá se snadno najít po čichu. Svůj počítač si často splete s popelníkem,
a proto před koncem směny jej musí vždy jít vyklepat do koše. Když ji popadne
záchvat pracovitosti, udělá klidně za den 200-300 karet, jindy má depresi
a zvládne stěží 50 karet za celou směnu. Za svojí občasnou pracovitost
dostala titul "Zasloužilá hrabna I. stupně". Od té doby se stala důležitou
a vyžaduje na každém, aby jí vykal a oslovoval výhradně "paní továrníková".
Martin J. (skupina B) přezdívky "KOVBOJ, ŠVIHÁK, ELEGÁN, PLAYBOY, BELMONDO" Pozná se velmi jednoduše - ze zásady nikdy nepracuje. Jeho obvyklý "pracovní"
den probíhá přibližně takto: přijede do zaměstnání hodinu po začátku směny
autem, které ukradl svému otci, zapíše si příchod (samozřejmě vymyšlený)
a zmizí. Zapadne někam, kde jsou ochotni jej poslouchat a pilně procvičuje
své lícní svaly. Na sál přijde jen v době svačiny, spořádá s mohutným mlaskáním
dva bochníky chleba, půlku prasete, čtyři obložené chleby, velikonočního
beránka, zapije to zkysaným mlékem a uteče na WC. Když je někdy dokopán
k terminálu, klidně si srazí židle k sobě, lehne si a začne spokojeně pochrupovat.
Po probuzení si přečte všechny noviny a jde si zavolat domů, aby mu někdo
přivezl večeři. Čekání na ní tráví hovorem se spolupracovnicemi a čistěním
brýlí. Nechápe, proč se mu špiní, když si je stále čistí smirkovým papírem.
Chodí domů vždy o půl hodiny dříve než ostatní. Je to v podstatě chudák,
od hlavy až k patě je prolezlý chorobami, musí držet přísnou dietu, aby
se mu vyčistila krev. Při jedné plombě dostal totiž transfůzí 12 litrů
zkažené krve. Jinak má také problémy s očima - nedokáže si přečíst časopis
na vzdálenost větší než 800 metrů. Je vždy upraven, nosí bílou košili,
kravatu, tmavé kalhoty, gumovky a za své vybrané chování by se určitě nemusel
stydět ani v nejlepším kravíně. Je také velmi pobožný, pokaždé koncem směny
si klekne do kouta a modlí se, aby už druhý den nemusel do práce.
Vašek K. (skupina B) Vcelku nenápadná postava. Bez přítomnosti Tomáše T. a Mirky Č. propadá
apatii a svůj slovní projev omezuje na samomluvu s terminálem a na šťavnaté
poznámky při dohledávání karet. Rád ze sebe dělá přepracovaného chudáka,
přitom jak může, zaleze na evidenci obyvatel a nudí Tomáše T. svými povídačkami
o nových programech na Amigu. Je ochoten se bavit pouze o výpočetní technice
a astronomii, jiná témata neuznává. Do práce nosí kazety s počítačovou
"hudbou", nutí ostatní, aby ji poslouchali a říkali, jak je super. Neustále
pomlouvá své kolegyně ze skupiny B a rozhlašuje o nich, že jsou hyeny.
Nejraději si vyměňuje směny, aby se vetřel do druhé skupiny, která je podle
něj mnohem lepší. Snaží se dokonce vnutit do rodiny některé kolegyně ze
skupiny A pod chabou záminkou, že je příbuzný. Občas píše přihlouplé povídky,
v nichž kritizuje celé své okolí.
Dana K. (skupina A) Velmi obětavá pracovnice, která pracuje až do roztrhání těla. Ačkoliv
se občas ocitá na hranici mezi životem a smrtí, nikdy nenavštíví lékaře,
ale přijde do práce, odpracuje si svých osm hodin, a teprve potom se zhroutí.
Před budovou na ni už čeká sanitka, odveze ji na jednotku intenzivní péče,
kde se ji doktoři pokusí dát dohromady do dalšího pracovního dne. Naposledy
ji napadl záhadný virus a způsobil ji téměř úplné ochrnutí těla. Ani toto
nedokázalo pracovnici odradit od záměru zvládnout alespoň 250 karet a připlížila
se do práce. Zde za pomoci dvou kolegyň, které ji podpíraly, skutečně vytyčený
cíl splnila. Po práci se vydala na dálkový pochod, a se slovy, že se to
pokusí rozchodit, zmizela v dáli. Od té doby je nezvěstná.
Martina K. (skupina A) Je to velice klidný člověk, rozčílí se jedině tehdy, když zjistí, že
si doma zapomněla vodovky a omalovánky. Její nejoblíbenější činností je
totiž kreslení a vybarvování. Když se dostane do pravé kreslířské extáze,
nestačí ji papír a rozmáchlými tahy maluje i mimo něj. Její počítač často
připomíná vrcholné umělecké dílo některého moderního malíře a ona sama
koncem směny září nejenom štěstím, ale i všemi možnými barvami. Několikrát
denně popadne hadr, rejžák a zbrusu nový Jar, vrhne se na terminál, umyje
jej a začne malovat znovu. Pokud si nešťastně doma zapomene své nádobíčko,
má zkažený celý den. Po vyzuření se stává zamlklou hromádkou neštěstí,
smutně sedí, očima bezcílně těká sem a tam a tiše pláče.
Lenka P. (skupina B) Velkým koníčkem této osoby je kritizovat vše, co ji napadne. Nejraději
pomlouvá všechny osoby, které jsou zrovna mimo doslech. Nesnáší muže a
považuje je za přiblblé trubce, kteří se hodí pouze na obletování samiček.
Její logika je velmi jednoduchá - buď máš naprosto stejný názor jako ona,
nebo jsi pro ni imbecilní stvoření. S oblibou o sobě tvrdí, že je velmi
citlivá, něžná a romantická, přitom má v sobě asi tolik citu jako Vetřelec.
Neustále všem cpe své problémy, které vůbec nikoho nezajímají. Přitom používá
slovník, za který by se nemusel stydět kdejaký drsný chlapík. Pokud náhodou
nemluví, zpívá si nějakou známou melodii (nejčastěji ruskou hymnu). Několik
spolupracovnic, které sedí blízko ní, si raději nosí z domova traktoristická
sluchátka, aby šetřily své uši. Každou půlhodinu odchází na WC, a to vždy
v doprovodu alespoň dvou dalších pracovnic (asi aby nezabloudila). Nejčastější
její věta je: "Já jsem tak nešťastná", po které vždy následuje dlouhý
výčet jejích problémů. V zaměstnání stíhá najednou telefonovat, pomlouvat
kolegyně, poslouchat rádio, vařit si čaj a vykládat své trable. Není se
co divit, že na práci jí už nezbývá čas.
Štěpa P. (skupina B) přezdívka "ŠPEDITÉRKA" Pravděpodobně nejpracovitější osoba na sále. V době své největší aktivity
zvládá až 400 karet za osm hodin. Přitom ještě s přehledem stihne rozčilovat
Vaška K., když mu dá třikrát dohledat stejnou kartu. Jako jedna z mála
chodí do práce včas a když se jí povede být na sále jako první, ďábelsky
se zasměje a udělá si další čárku do zápisníku. Nejvíce jí deprimují přestávky
na oběd a na večeři, kdy se stahují data a nemůže se pracovat. Neustále
sleduje čas a už pět minut před koncem přestávky se zběsile zkouší přihlásit.
V době, kdy ostatní ještě spokojeně pojídají své svačinky (Martin J. svou
půlku prasete), je stále slyšet od jejího terminálu rozčílené volání "Zase
mi vyhodil!!" a je možné spatřit, jak se s děsem v očích zoufale zkouší
znovu a znovu marně přihlásit.
Hanka R. (skupina B) Snadno se rozezná od ostatních podle silně vyvinutých lícních svalů.
Její pracovní náplní je totiž vyzpovídat všechny lidi kolem sebe a zjistit
co nejvíce drbů. Ty pak roznáší dále - funguje tak vlastně úplně stejně
jako štvavá vysílačka. Pokud za někým zaklapnou dveře, vždy okamžitě rozpoutá
velkou pomlouvačnou kampaň, ve které na dotyčného prozradí i to, co sama
neví. Má celkem hezkou postavu, jediným jejím problémem je to, že měří
218 cm, a proto se její partner musel naučit chodit na chůdách, aby se
jí mohl podívat do očí. Používá pouze kosmetiku Chanel a Dior, kterou otravuje
ovzduší. Při svém zkrášlování je zahalena do hustého oblaku freonů a okolí
vypadá jako zamořená zóna na braném cvičení. Práci považuje za určitý druh
ponížení, a proto se jí snaží všemožně vyhnout.
Anča S. (skupina A) Pochází zřejmě ze zemědělské rodiny, protože pokaždé na začátku směny
nejprve odloží v šatně vidle, vytřepe slámu z bot, sundá bágl ze zad, a
teprve pak zasedne za terminál. Při práci si stále něco mumlá svým rozvážným,
bručivým hlasem. Neuznává přestávky a pracuje i o nich. Jako doping používá
žvýkačku Pedro, která ji po zuřivém rozžvýkání stimuluje do vyšších pracovních
výkonů. Od té doby, co po prasknutí její bubliny se na sál vyřítilo speciální
protiteroristické komando ozbrojené samopaly a v domnění, že jde o přepadení,
rozstřílelo půlku terminálů, má dovoleno žvýkat pouze se zavřenými ústy.
Často sebere brýle Oli U. a se zlomyslným úsměvem kreslí po sklech zamaštěným
prstem podivné obrazce.
Tomáš T. (evidence obyvatel) přezdívka "NÁČELNÍK" Cítí se jako nejdůležitější osoba celého oddělení, v soukromí se nechává
titulovat "pane kapitáne" a s kolegyněmi, které mu tykají, se vůbec nebaví.
Jedinou jeho činností je zvedání telefonů a říkání "evidence, prosím!"
patřičně otráveným hlasem. Když dlouho nemá žádný telefon, vezme si fix
a jde na evidenci OP. Tam podrbe s Petrou H., vybere namátkou nějakou elopku
a začne retušovat fotky. Dovedně zvládne udělat z patnáctileté kočky vousatého
Rumcajse nebo z postaršího pána nefalšovaného marťana. Když jej přestane
bavit i tato činnost, vrátí se zpět na evidenci obyvatel, rozháže pár šuplíků
a jde vynadat pracovníkům na sál, že špatně zakládají karty. Občas bývá
spatřen, jak se nervózně přehrabuje v šuplíku s Těťálama, vyhazuje karty
za sebe a nemůže najít kartu nějaké Míčkové. Ovládá osm světových jazyků
včetně švýcarštiny a náhorní svahilštiny. V poslední době se na sále objevily
zatykače s fotografií, která jej nápadně připomínala. Zda jde o podobnost
čistě náhodnou rozhodne až soud, ke kterému přišlo 23 anonymních udání.
Irča T. (skupina A) Její životopis by se dal shrnout do několika vět. Narodila se svým rodičům
někdy kolem roku 1973 (přesněji si to nepamatuje). Mládí strávila v různých
ústavech (někdy i školních). Pro svou povahu dostala už ve dvanácti letech
přezdívku "krvavá Iris". Už v tomto věku trávila dlouhé chvíle s jednou
partou, kde drogy a násilí byly na denním pořádku. Se svým gangem přepadla
i policejní stanici, zmlátila několik policistů a zničila doklady o své
osobě. Proto byla později omylem považována za spořádaného člověka a přijmuta
do "datlovacího" komanda u Policie. V 18 letech se jí narodily paterčata
a brzo na to se provdala za Vaška K.. Protože je na svého manžela zlá,
bije ho, bere mu výplatu a nechce mu vařit večeře, je (už podruhé) v rozvodovém
řízení. Vinu za rozvod svádí na něj, protože prý je jí nevěrný s Mirkou
Č..
Jitka U. (skupina A) Největší konkurentka Štěpy P., se kterou soutěží o titul "Superhrabna
ČSFR". Aby svou soupeřku předstihla, chodí do práce o hodinu dříve, vyhodí
kolegyni od svého terminálu, nasadí si motocyklovou přilbu (aby ji nic
nevyrušovalo) a začne klepat data. Na výzvy, aby ukončila práci nereaguje
a přestává pracovat až tehdy, když je odpojena od sítě. Nechodí na oběd
ani na večeři, mohlo by se jí totiž stát, že by se nepřihlásila jako první,
a to by ji velice mrzelo. Nikdy nevykonává žádnou činnost, při které by
nemohla alespoň jednou rukou pracovat. Odmítá mluvit bez přítomnosti Mirky
Č., pouze jí se svěřuje o svých snech, ve kterých je oceněna jako nejpilnější
pracovnice roku, s velkým náskokem před svou sokyní. Na konci pracovní
doby se vždy marně snaží přemluvit techniky, aby ji nechali alespoň ještě
hodinu pracovat.
Oli U. (skupina A) Snaží se být nenápadná, stále se schovává za počítač, čte si Popcorn
a občas klepne do klávesnice, aby to vypadalo, že pracuje. Často luští
křížovky a vyzvídá na okolí, jak se řekne prací prostředek, který pere
bez namáčení, má pět písmen a začíná na A. S elánem se také vrhá do různých
testů - naposledy zjistila, že by se mohla stát velkou političkou, a proto
se ihned přihlásila do Strany přátel piva. Kategoricky odmítá jakoukoliv
příbuznost s Vaškem K., ačkoliv mají společné prarodiče. Prý kdyby se v
jejich rodině někdo takový vyskytoval, určitě by o tom musela vědět. Vyrábí
si tak silný čaj, že se musí krájet nožem a jíst lžičkou. Po jeho pozření
se vrhá do práce a až do vystřízlivění usilovně pracuje. Potom se vrátí
zpět k oblíbenému časopisu.
Mirka V. (skupina A) Po vzoru Evy B. si chce také pořídit krycí jméno a zmizet. Svedla proto
jednoho vysoce postaveného policistu a brzo se bude vdávat. Říká, že z
čisté lásky, ale její občasné ranní nevolnosti a záliba chroupat stále
něco kyselého napovídají, že to nebude tak docela pravda. Při zařizování
svatby podplatila úředníky, aby mohla předběhnout Štěpu P., která už také
uhnala ženicha. Hodně často se svým budoucím partnerem klábosí na chodbě
(v pracovní době!), nebo si vyznávají lásku telefonicky. Jinak si většinou
čte knihu "Naše děťátko" a píše si přitom dlouhý seznam kojeneckých věcí,
které musí nakoupit. Klidně sama nosí šuplíky a jakoukoliv pomoc odmítá
se slovy, že jako správná žena policisty musí něco vydržet. Sice někdy
vyjímečně i pracuje, ale stále chce jen zavádět do počítače nové děti.
Eva Ž. (skupina A) Má jedinou starost - sehnat všechny písničky od skupiny Queen, a protože se stále snaží je někde zaslechnout, svýma ušima silně připomíná zajíce. Naštěstí nosí dlouhé vlasy, a proto tato deformace není tolik vidět. Údajně si musela koupit vlastní byt, aby si měla kam vylepovat plakáty s jakýmsi Mercurym. Celou svou výplatu utratí za kupování časopisů, ve kterých hledá jakoukoliv zmínku o jeho osobě. Několikrát už byla zadržena na náměstí, kde chodila v roztrhaných, špinavých šatech, obtěžovala německé turisty a loudila na nich marky, aby měla na nové Bravo. Protože na jídlo jí už finance nezbývají, navštěvuje různé bufety a nabízí lidem, že za ně jídlo zdarma dojí a ještě vylíže talíř. K její pracovní výbavě patří přehrávač, sluchátka, nejméně sedmery baterie a kolem padesáti kazet s Queeny.
Autor se omlouvá všem postiženým, ale nic horšího už jej na dotyčné nenapadlo. Jestliže se někdo bude cítit jako příliš pochválený, nechť laskavě sepíše své špatné vlastnosti a pošle je autorovi. Ten je velice rád použije v nějakém svém dalším díle. Pro ty, kterým se tento výtvor líbil (těch asi moc nebude), mám příznivou zprávu. Pokud autora neopustí fantazie, smysl pro humor a nebude-li zákeřně zavražděn některou pomluvenou osobou, možná budou napsáni TERMINÁLNÍCI II !! Po dvou atentátech, kterým unikl pouze o vlásek, se uchýlil do jednoho
přísně střeženého objektu mimo území ČSFR a čeká, až se situace uklidní
a bude se moci bez nebezpečí vrátit zpět do své vlasti. Proto je zde z
důvodů jeho osobní bezpečnosti jmenován pouze jako "firma Vapsoft".
Autor děkuje za spolupráci:
(c) Wendy 1992 Volná pokračování: Terminálníci II - Časy se mění..., Terminálníci III - Nejistá sezóna |