Kosmická loď Sírius byla chloubou celé vesmírné flotily. Při jejím projektování a stavbě byly využity nejnovější poznatky snad ze všech oblastí vědy. Poprvé v historii byla kosmická loď vybavena novým druhem pohonu, pomocí něhož bylo možné dosáhnout až 70% rychlosti světla. Právě proto byl Sírius určen k průzkumu vzdálených oblastí naší Galaxie a hned na svou první pouť byl vyslán do takové vzdálenosti od Země, kde ještě žádná jiná loď nikdy nebyla.

Po slavnostním startu a nezbytných prověrkách všech částí řídícího systému nastavil navigátor cíl cesty do palubního počítače, zapnul autopilota a společně s celou posádkou se uložil k hibernačnímu spánku. Pod automatickým řízením se měla loď nacházet po celou dobu, než dorazí ke svému cíli.

Několik let probíhal let přesně podle plánu a výpočtů počítače. Jednoho dne však průzkumný radar objevil přesně v trase lodi neznámé těleso. Po důkladném prozkoumání je palubní počítač identifikoval jako malý asteroid o průměru asi 40 metrů. Bleskově vypočítal, že těleso o této velikosti je výhodnější zničit, než zahájit úhybný manévr. Ten by se měl uskutečnit pouze v případě možnosti kolize s tělesem větším než 50 metrů. Zesílil proto přední silový ochranný štít a z blasteru vyslal silný proud energie směrem k asteroidu. Ten jej měl rozmetat na tisíce drobných úlomků, které již nemohly loď ohrozit. Byl tu však jeden faktor, o kterém počítač nevěděl. Asteroid byl velmi protáhlého tvaru a k lodi byl natočen zrovna nejmenší plochou. Z toho vyplývalo, že ve skutečnosti byl podstatně větší a hmotnější, než hodnoty, ze kterých vycházel počítač. Proto se po zásahu nerozpadl na neškodné úlomky, ale na několik velkých kusů a jeden z nich si to namířil vysokou rychlostí přímo proti přídi. Než počítač stačil analyzovat situaci, vlétl přímo do silového štítu a ten jej odrazil směrem k zádi, kde byl aktivován pouze slabý štít. Ten už nestačil balvan odrazit, ale jen mírně zpomalit a ten se zaryl hluboko do motorové sekce a poškodil reaktor hlavního motoru. Vzápětí zapracovaly bezpečnostní pojistky a celý prostor kolem reaktoru byl bleskově hermeticky uzavřen. Počítač chvíli analyzoval škody a pak se rozhodl informovat kapitána.

V kapitánově kóji se rozsvítilo tlumené světlo a postupně začaly probíhat oživovací operace. Po několika minutách se kapitán probudil, protáhl se a vylezl ven z kóje. Plastikový kryt se s tichým cvaknutím opět uzavřel. Kapitán se oblékl v šatně a pak rychlým krokem přešel na řídící stanoviště. Posadil se do křesla a vyžádal si informace o průběhu letu. Počítač mu nevzrušeným syntetickým hlasem vysvětlil, k čemu došlo a promítl na obrazovce stav poškození lodi. Už z prvního pohledu bylo patrné, že situace je velmi vážná. Reaktor byl silně poškozen, byl proto automaticky odstaven a loď nyní plula už jen vlastní setrvačností. Pomocný motor byl sice v pořádku, ale ten byl určen jen pro nouzový dolet na krátkou vzdálenost, takže se nedal použít. Loď se totiž nacházela v tak vzdálené oblasti, že nikde poblíž nebyla žádná základna, stanice, ani jiná loď. Ze stejného důvodu nebylo možné použít ani záchranný modul. Kapitán chvíli přemýšlel a pak se rozhodl probudit z hibernace několik techniků. Ti se několik hodin seznamovali se všemi údaji o poškození a zkoušeli simulovat možnosti opravy reaktoru. Nakonec ale i oni byli nuceni konstatovat, že pomocí prostředků, které mají na lodi k dispozici, není možné reaktor zprovoznit.

Kapitán si je vyslechl a odešel do své kabiny. Tam spolu s počítačem probíral všechny možné alternativy záchrany. Nakonec dospěl k závěru, že v současné situaci je nejlepší možné řešení uložit se opět k hibernačnímu spánku a odevzdat se do vůle osudu. Proto nastavil, aby počítač jednou denně vyslal žádost o pomoc a monitoroval všechna pásma kvůli případné odpovědi. Při jakékoliv změně situace musí okamžitě probudit kapitána. Pak se spolu s techniky vrátil do hibernačních kójí.

Sírius plul prostorem dlouhá léta zcela náhodně, jen podle toho, jak si s ním pohrávaly gravitační vlivy okolních těles. Naštěstí žádné z nich nebylo tak hmotné, aby si jej přitáhlo na svou oběžnou dráhu či dokonce způsobilo jeho pád na svůj povrch. Jen tvarovaly jeho dráhu do bizarních křivek a vypadalo to, že už tak bude bloudit vesmírem věčně. Zásoby energie pomalu dochází a situace už vypadala beznadějně, když tu jednoho dne...

Kapitán se začal pomalu probírat z hibernace a během chvilky si uvědomil, v jaké situaci se nacházela loď, když se naposledy ukládal ke spánku. Netrpělivě stisknul otvírání své kóje a rychle se vysoukal ven. Do řídícího stanoviště se dostavil téměř v poklusu a ihned vybídnul počítač, aby podal informace o nových skutečnostech. Počítač promítnul na obrazovku celou dráhu lodi od startu z oběžné dráhy kolem Země až po současnou pozici a kapitán překvapením otevřel ústa. Křivka byla velmi spletitá s mnoha nesmyslnými odbočkami a smyčkami, ale její konec se pomalu přibližoval startovní pozici!

Počítač provedl podrobný rozbor dráhy a na závěr své zprávy oznámil, že jeho volání o pomoc zachytila předsunutá základna Regul 27, která okamžitě vyslala na pomoc záchrannou loď Procyon.

To už kapitán nevydržel a po tvářích mu začaly stékat slzy. Rychle si je otřel a dojatým hlasem potichu zašeptal:

"Zachráněni!"