|
Z Maskova bojového deníku:
Dnes je pátek, 14. března 1997. Po nesmírně tuhých a nelítostných bojích, při kterých jsme utrpěli značné ztráty, se nám podařilo probojovat až ke vchodu do hlavního bunkru. Bunkr byl již silně poškozen, protože na jeho likvidaci jsme soustředili veškerou palebnou sílu. Po zneškodnění stráže jsme pronikli dovnitř a pátrali v rozvalinách po vůdci povstalců, inženýrovi Malečkovi. Přes naši veškerou snahu se nám jej nepodařilo najít, pravděpodobně skončil někde zavalen troskami. Vyčistili jsme prostor od posledních Malečkovo příznivců, utichla střelba a já si uvědomil, že to, o čem jsem vždy snil, se konečně stalo. Válka skončila a plzeňská amatérská astronomie byla zachráněna. Ještě jsem se nedokázal s tímto faktem vnitřně vyrovnat, když ke mě přiběhl Drštička a táhnul mě někam pryč. Dovedl mě do jedné místnosti, kde objevil tajný vchod a rozluštil jeho číselný kód. Prošli jsme perfektně zamaskovanými dveřmi a ocitli se v nějaké laboratoři. Podél celé jedné stěny se rozprostíral obrovský ovládací pult, zaplněný spoustou ukazatelů, displejů, přepínačů, tlačítek a dalších přístrojů. Uprostřed laboratoře byla postavena jakási zvláštní kabina zhruba o velikosti telefonní budky. Když jsme k ní přišli blíž, uviděli jsme prosklenými dveřmi, jak podlaha i strop jemně pulsují červenou barvou a v té chvíli mi to došlo! Všechno to, co mi Maruš vyprávěla, byla pravda! Tenkrát před lety jsem si myslel, že to nemá v hlavě v pořádku, když začala s těmi povídačkami o ničivé válce a o tom, že já se stanu vůdcem astronomů-amatérů, ale postupně se všechny její předpovědi vyplňovaly. Jediné, čemu jsem do poslední chvíle nechtěl uvěřit, bylo cestování časem. A teď tu stojím před strojem času a bojím se pomyslet na to, co musím udělat. Otočil jsem se k Drštičkovi a s předstíraným klidem jsem se zeptal: "Za jak dlouho se to naučíš ovládat?" "Bude to trvat takový dvě, tři hodiny." Nechal jsem ho o samotě a vrátil se ke svým bojovníkům. Vzal jsem si stranou Petra Šmolíka a pokusil se mu vysvětlit jeho úkol. Pochopil to velice rychle, byl zvyklý plnit nejrůznější rozkazy. Asi po třech hodinách už bylo vše připraveno k přenosu. Nahý Šmolík stál v kabině a dal nám znamení, že můžeme začít. Drštička ještě překontroloval několik údajů a stiskl červený knoflík s nápisem PŘENOS. Kabina začala temně hučet, pulsování zesílilo a za okamžik se celý vnitřek ponořil do červené mlhy. Náhle se ozval pronikavý svist, mlhu prořízl silný záblesk a pak se vše uklidnilo. Mlha se pomalu rozpustila a my jsme mohli nahlédnout dovnitř. Kabina byla prázdná, přenos se podařil. Nebylo mi nejlépe, když jsem si uvědomil, že jsem právě poslal člověka na smrt, ale neměl jsem na vybranou. A to ještě nebylo všechno. Drštička mi potvrdil, to co jsem už tušil - stroj času byl použitý povstalci dvakrát. Jednou pro přenos do roku 1993 a podruhé do roku 1994. Při druhém přenosu se muselo jednat o něco většího, protože na registračních přístrojích byly podstatně větší hodnoty. Věděl už jsem, o co šlo, ale raději jsem to před spolubojovníky utajil. Bylo mi jasné, že tentokrát musím poslat do minulosti někoho, kdo dokáže porazit i toho nejhoršího protivníka. Teprve potom budu moci říct, že jsme válku definitivně vyhráli...
Černým den pro plzeňskou amatérskou astronomii se stal 12. říjen 1994. Toho dne inženýr Maleček spolu se svou profesionální zákrytovou sekcí vyhlásil otevřenou válku všem amatérům a nebýt statečného mladíka Maska, který amatéry sjednotil a vedl proti němu nelítostný boj, určitě by rychle zvítězil. Proto se inženýr Maleček pokusil Maska odstranit tím, že poslal
do minulosti hranátora, který měl zabít jeho adoptivní matku a učitelku
Marii Větrovcovou. Nepovedlo se. Inženýr Maleček znovu použil stroj času
a poslal do minulosti dalšího, dokonalejšího zabijáka...
Plzeň 23. srpna 1994 Masek šel v poklidu ze školy, na zádech brašnu s učebnicemi a v ruce se mu pohupovala taška s přezůvkami. Nikam nepospíchal, pomalu bloumal městem a prohlížel si výlohy. Zastavil se u stánku s novinami a důkladně si prohlížel erotické časopisy. Představoval si, jak by se asi vyjímala na titulní stránce nahá Maruš. Nebyla to špatná holka, myslel si, starala se o mě jako vlastní máma, vařila mi, učila mě různým způsobům boje, ale pak se jí to v hlavě nějak pomotalo. Začala mi vyprávět, jak budu muset zachránit amatérskou astronomii v Plzni a další nesmysly. Když se nakonec pokusila zabít jakéhosi Malečka, šoupnuli jí policajti do Dobřan a já jsem zůstal sám... Z rozjímání ho probralo troubení projíždějícího auta a tak se vydal na cestu k tramvaji. Přišel ke vchodu do podchodu a po eskalátoru sjel dolů. Prošel nevšímavě kolem několika krámků a nastoupil na eskalátor jedoucí vzhůru. Pomalu se vezl a pobrukoval si nějakou melodii, když mu náhle celým tělem projelo nepříjemné zamrazení. Na konci eskalátoru stál úplně přesně takový chlap, o jakém mu Maruš vyprávěla a ukazovala jeho fotky v novinách. Tenkrát v nich psali, že dokázal sám vystřílet celou policejní stanici. "Do prdele!" zaklel Masek, bleskově se otočil a utíkal dolů. Nedoběhl však ani do poloviny, když se pod eskalátorem objevil další maník. Byl to starý obtloustlý dědula, zdánlivě neškodný, ale pistole v jeho rukou nevěstila nic dobrého. Masek se zastavil a zoufale přemýšlel, kam by se mohl schovat. Otočil se za chlapíkem nahoru a s hrůzou uviděl, jak vytahuje z bundy samopal a míří na něj. Náhle promluvil: "Uhni!" a Masek s sebou okamžitě praštil na eskalátor. V tu chvíli začaly nad ním zběsile létat kulky. Dole se rozhovořila pistole a shora jí odpovídaly dávky ze samopalu. Po chvíli palba ustala a Masek, který mezitím dojel až nahoru, se odvážil zvednout hlavu. Ležel u nohou prvního chlapíka, který právě cpal do samopalu nový zásobník. Než stačil cokoliv udělat, chlapík ho jednou rukou popadnul a začal s ním utíkat pryč. Přitom stačil střílet druhou rukou za sebe. Masek se otočil a to co viděl, mu úplně vyrazilo dech. Dědek za nimi běžel jako nějaký mladík a střelby si vůbec nevšímal! Kulky by z každého normálního člověka už dávno udělaly cedník, ale tohohle maníka jenom zpomalovaly. Konečně dostal pořádný zásah a svalil se na zem. Chlapík s Maskem na poslední chvíli doběhl k tramvaji a nastoupil. Těsně za nimi se zavřely dveře a tramvaj se rozjela. Masek fascinovaně z okna zíral, jak se dědek pomalu zvedá, dokud mu nezmizel z dohledu. Masek se křečovitě držel tyče a nebyl schopen slova. Maník se k němu sklonil a klidným hlasem řekl: "Neboj se, nechci ti ublížit. Půjdeš se mnou a já ti všechno vysvětlím." Masek stále byl v šoku, tak jenom kývnul hlavou na znamení, že rozumí. Na konečné vystoupil a poslušně následoval chlapíka, který si to zamířil do polí. Ušli kus cesty mlčky, když se chlapík zastavil a pozorně se rozhlédl. Když se ujistil, že je nikdo nesleduje, dal se do vyprávění. Vysvětlil Maskovi, že přichází z temné budoucnosti, ve které se vede krutá válka s profesionální zákrytovou sekcí a ve které je Masek hlavním velitelem astronomů-amatérů. Zákrytářům se těsně před svojí porážkou podařilo vyslat do minulosti dva zabijáky, kteří měli změnit budoucnost. Jeden byl zlikvidován už před rokem, ale teď přišel druhý a bude se snažit Maska zabít za každou cenu. "Je to samotný inženýr Maleček" oznámil stručně chlapík krutou skutečnost. Konečně se Masek vzpamatoval a začalo mu svítat. Tak Maruš měla pravdu! Je to sice úplně šílený, ale je to tak! "A kdo jsi vlastně ty?" zeptal se svého zachránce. "Jsem hranátor, stejně jako první zabiják. Původně jsem pracoval pro inženýra Malečka, ale pak mě chytili amatéři a celého mě předělali. Byl jsem vyslán do minulosti s jediným úkolem - chránit tě." Masek obešel hranátora ze všech stran a pozorně si ho prohlédl. Až teď si všimnul, že na několika místech jeho těla jsou vidět rány po kulkách, které však ani trochu nekrvácely. "Kde jsi sebral ten samopal?" "Byl jsem se podívat v kasárnách" odpověděl hranátor, jako by se jednalo o nějakou hračku. Masek se chtěl zeptat ještě na spoustu věcí, ale hranátor jej přerušil: "Není tady bezpečně. Musíme co nejdál z města." Proto jen přikývnul a vydal se s hranátorem na cestu. Maruš seděla ve své vypolštářované cele a usilovně přemýšlela, jak z ní zdrhnout. Jediný způsob, který jí napadl, bylo prokousat se ven a ten okamžitě zavrhla. Proto dál jen bezmocně zírala před sebe a čekala na zázrak. Vtom zarachotil klíč v zámku a dveře se opatrně otevřely. Stál v nich její psychiatr, kterému kryly záda tři gorily v bílých pláštích. "To už mi zase budou vyšetřovat?" blesklo hlavou Marii a pomalu se zvedla. Psychiatr k ní došel, pohladil jí po hlavě a řekl: "Pojďte s námi, máte tady návštěvu." Že by si vzpomněl Masek? pomyslela si Maruš, ale vzápětí usoudila, že takové štěstí mít nebude. Vždyť od té doby, co jí sem zavřeli, se za ní nebyl podívat ani jednou. Maruš v doprovodu doktora a goril došla k místnosti pro návštěvy a uviděla v ní sedět neznámého postaršího muže. Posadila se proti němu a muž spustil: "Přišel jsem za vámi kvůli tomuhle" a položil před Maruš fotografii. Byl na ní hranátor s prakem, zuřivě pálící v nějaké chodbě. Maruš při pohledu na ní přejel mráz po zádech. "Tahle fotka byla pořízená loni na podzim v policejní stanici. Tenkrát tenhle chlapík zabil osmnáct policajtů" ukázal na hranátora prstem a pokračoval "Ten masakr přežili jenom tři lidi a já jsem jeden z nich. Asi proto mě pověřili, abych vyšetřil tento případ". Sáhnul do kapsy, vytáhnul další fotku a položil jí vedle první. Byl na ní zase hranátor, stojící u eskalátoru a střílející ze samopalu. "Tuhle fotku pořídil náhodný turista u plzeňského nádraží včera!" Maruš úplně zkameněla. Měla co dělat, aby sebou nešvíkla na zem. Uvědomila si, že její nejstrašnější noční můra se znovu vrátila. A když se ještě dozvěděla, že hranátor unesl Maska, přestala se ovládat úplně. Přiskočila k jedné z goril, bleskurychle jí vytrhla obušek a všechny strašně zmlátila. Pak se dala na zběsilý útěk. Doběhla k východu, proskočila zavřenými dveřmi a vyběhla před léčebnu. Kousek vedle ní se skřípěním brzd zastavila sanitka. Maruš se vrhla na řidiče, několikrát jej praštila do hlavy a vyhodila ho z auta. Sama si sedla za volant a rozjela se přímo proti bráně. Následoval prudký náraz, pod jehož vlivem se brána rozletěla dokořán a Maruš ve zmuchlané sanitce vyjela na silnici. Teprve teď se trochu uklidnila a začala logicky uvažovat. Jestliže hranátor Maska nezabil hned, ačkoliv měl příležitost, je naděje, že je ještě naživu. Proč ho ale nezabil? Každopádně musí Maska osvobodit a hranátora za každou cenu zničit. Kde je ale má hledat? Hranátor s Maskem jeli v ukradeném autě a dohadovali se o Maruš. Hranátor navrhnul, že by se měla zachránit, ale Masek byl proti. "Ona byla vždycky taková divná a pořád se to zhoršovalo. Myslím si, že bude nejlíp, když zůstane v blázinci." "Dříve nebo později ji Maleček najde a zabije!" opakoval hranátor. "To je mi úplně jedno!" rozčílil se Masek "Radši se věnuj řízení!" Hranátor mlčky poslechnul a pevněji sevřel volant. Vyjeli z města a namířili si to někam na jih. Zrovna projížděli ostrou a nepřehlednou zatáčkou, když se přímo proti nim objevila řítící se sanitka. Hranátor bleskově strhnul volant ke straně a pokusil se zabránit srážce. Řidič sanitky se také pokusil vyhnout, ale už bylo pozdě. Sanitka narazila do auta, chvíli bylo slyšet mačkání plechů a pak se rozhostilo hrobové ticho. První se pohnul hranátor. Ihned zkontroloval Maska, jestli se mu něco nestalo. Naštěstí kromě boule a několika odřenin mu nic nebylo. Poté vytáhnul samopal, vylezl z pomuchlaného auta a opatrně se přiblížil k sanitce. V její kabině se něco pohnulo. Hranátor zvednul samopal a zamířil na pohyblivý objekt. Masek s napětím sledoval, jak se situace vyvine a najednou vytřeštil oči. V sanitce byla Maruš! Hranátor to také zjistil a sklopil hlaveň. Maruš, otřesená nárazem, si ještě hranátora ani Maska nevšimla a snažila se zastavit krvácení z pořezaného loktu. Pak se pokusila otevřít dveře, ale ty se při srážce zdemolovaly tak, že nešly otevřít. To jí pořádně rozčílilo a začala do nich kopat. Náhle se objevil hranátor, škubnul dveřmi a ty se skřípavě otevřely. Maruš zděšeně vykřikla a okamžitě zase zabouchla. Zoufale hledala nějakou zbraň, kterou by mohla hranátora alespoň na chvíli zneškodnit. Její pohled padl na řadicí páku. Vší silou za ní zabrala a urvala jí. Pak s pronikavým ječením vykopla dveře, skočila na hranátora a začala ho zuřivě mlátit do hlavy. Hranátor ji s naprostým klidem páku sebral a jednou rukou odstrčil. Vtom z auta vyskočil Masek, přiběhl k Maruš a postavil se mezi ní a hranátora. "Maruš neblbni, tenhle chlapík je s náma!" Maruš se nevěřícně podívala na Maska: "Je to hranátor, chce nás oba zabít!!" Kdyby jí Masek nestál v cestě, určitě by se na hranátora vrhla a holýma rukama by se ho pokusila zničit. "Nechci vám ublížit, jsem tu proto, abych chránil Maska" promluvil hranátor. Maruš ho sjela nenávistným pohledem a snažila se pochopit zdánlivě nelogickou situaci. Masek požádal hranátora, aby je nechal o samotě a pokusil se Maruš všechno vysvětlit. Ta zpočátku nechtěla uvěřit, že by hranátor byl proti Malečkovi, ale nakonec musela uznat, že je to jediné možné vysvětlení. Pomalu se uklidnila, takže Masek mohl hranátora zavolat zpátky. Ten mezitím zkontroloval stav nabouraných vozidel a povedlo se mu jedno auto opravit. "Měli bychom odtud zmizet" stručně konstatoval. Masek s Maruš si sedli na zadní sedadlo, hranátor nastartoval, objel nabouranou sanitku a pokračoval dál na jih. Asi po hodině jízdy zastavili u jednoho stánku, aby si koupili něco k jídlu. Maruš si dala párek s rohlíkem, Masek hamburger, jen hranátor nechtěl nic. Stále se pátravě rozhlížel, jestli odněkud nehrozí nebezpečí. Nakonec se zvedl a šel zkontrolovat okolí. Masek s Maruš osaměli. Maruš, která stále ještě hranátorovi úplně nevěřila, navrhla útěk, ale Masek jí to rozmluvil. Proto se znova zakousla do párku a v tom jí napadla geniální myšlenka. Když Maleček chce změnou minulosti ovlivnit budoucnost, proč by to samé nemohli udělat oni? Jsou teď na to tři a hranátor když se do něčeho pustí, hned tak někdo ho nezastaví. Stačí jen najít současného inženýra Malečka a zničit ho dřív, než rozpoutá válku. Musí si ale dát velký pozor na Malečka z budoucnosti, který ho možná bude chránit. Inženýr Maleček měl dobrou náladu. V práci seřval všechny své podřízené, pohrozil jim výpovědí a zalezl si do své kanceláře. Tam si nechal přinést kafe a začetl se do své oblíbené knihy "Zákryty 100x jinak". Po několika stránkách se mu začaly klížit oči. "Stejně tu jednou udělám revoluci a nebude zrovna sametová!" pomyslel si a spokojeně usnul. Probudil se až na konci pracovní doby, spokojeně se protáhnul, ještě seřval jen tak pro formu sekretářku a vyrazil domů. Kdyby tak věděl, co ho tam čeká... Hranátor seděl na lavičce před domem, kde bydlel inženýr Maleček a dělal, že ho zajímají jenom noviny, které čte. Přitom pozorně sledoval, až se vrátí inženýr Maleček domů z práce. Asi po hodině trpělivého čekání se dočkal. Inženýr Maleček přijel tramvají z centra, vystoupil a šel bezstarostně ke svému bytu. Nevšímavě prošel kolem hranátora, odemknul si vchod a vešel do domu. Hranátor ještě chvíli seděl, pak pomalu složil noviny a zdánlivě loudavým krokem došel ke vchodu do domu. Rozhlédl se a když zjistil, že na blízku nikdo není, elegantním kopem je vyrazil. Zkoumavě se podíval na poštovní schránky a zjistil, že inženýr Maleček bydlí v bytě číslo 8. Sešel do suterénu a přivolal si výtah... Maruš s Maskem celou akci sledovali z povzdálí. Seděli v zaparkovaném autě poblíž a netrpělivě čekali, až se hranátor vrátí a oznámí výsledek celé operace. Maruš nervózně bubnovala prsty do palubní desky a každou chvíli se netrpělivě dívala na hodinky. Masek byl zdánlivě zcela klidný, ale ve skutečnosti se také nemohl dočkat, až se hranátor vrátí. Nakonec to nevydržel, vystoupil a chtěl vběhnout za hranátorem do domu. Maruš ho zadržela až před vchodovými dveřmi. Začala mu vysvětlovat, že je příliš důležitý na to, aby takhle riskoval a v tu chvíli vyšel z domu hranátor. Podíval se na oba a pak suše promluvil: "Nacpal jsem ho do trouby a pustil plyn." "Počkej, co když se mu podaří nějakým způsobem osvobodit?" vyděsila se Maruš. "Buď klidná, neuteče" klidně odpověděl hranátor a ležérně cvrnknul do jednoho zvonku. Ozvala se mohutná detonace a z bytu ve třetím patře se vyvalila oblaka dýmu. Na chodník před domem dopadly střepy z rozbitých oken. Z trosek bytu vyplachtily Malečkovo brýle a s plesknutím se rozbily o dlažbu. "Co jsem říkal?" podíval se hranátor vítězně na Maruš a dodal: "Měli bychom zmizet dřív, než se seběhnou lidi." Všichni tři se vrátili k autu, hranátor nastartoval a rozjeli se. "Bylo to jednodušší, než jsem čekala" konstatovala spokojeně Maruš. "Když je Maleček mrtvej, tak vlastně žádná válka nebude, ne?" ujišťoval se Masek. Hranátor takový optimista nebyl. "Nezapomeň, že je tu ještě jeden Maleček z budoucnosti a ten je mnohem horší. Bude se vydávat za ředitele a válku stejně rozpoutá. Navíc má s bojem proti amatérům podstatně větší zkušenosti. Musíme ho taky zlikvidovat!" V kabině zavládlo hrobové ticho, byl slyšet jen monotónní zvuk motoru. Masek chtěl něco říct, ale v tu chvíli se rozprsklo zadní sklo a vysypalo se dovnitř. "Sakra!" vykřikl Masek a rychle se skrčil, aby zmizel z dostřelu. Maruš ho okamžitě následovala. Hranátor se bleskově podíval do zrcátka a zahlédl, jak za nimi jede červená dodávka s velkým nápisem Hvězdárna a planetárium Plzeň. Za volantem seděl Maleček, jednou rukou řídil a druhou nabíjel brokovnici k dalšímu výstřelu. Hranátor prudce sešlápl plyn a začal kličkovat ze strany na stranu. Dodávka se nebezpečně přibližovala a Maleček se chystal k dalšímu výstřelu. Hranátor prudce trhnul volantem přesně v ten okamžik, kdy se ozval výstřel. Auto sebou nebezpečně smýklo ke straně, ale hranátor ho bravurně vyrovnal. Povedlo se, střely šly mimo a auto minuly. Hranátor prudce vyjel na hlavní silnici a pokračoval v kličkování mezi auty. Maleček vjel do křižovatky tak rychle, že nestačil zabrzdit a vjel do protisměru, kde zrovna odbočoval kamion. Náraz byl tak velký, že se dodávka odrazila, několikrát se otočila kolem osy a skončila zaklíněná ve sloupu veřejného osvětlení. Z protržené nádrže se vyvalil benzín a začal se rozlévat po asfaltu. Hranátor dupnul na brzdu a vytáhnul z bundy samopal. Pečlivě zamířil a se slovy "Astala vista bejby!" vystřelil do benzínové louže. Dodávka se okamžitě ocitla v plamenech. Hranátor schoval samopal a znovu se rozjel. Dojeli k Maruš domů, vystoupili a hranátor promluvil: "Počkejte tady, musím to napřed zkontrolovat." "Proč, vždyť už jsou oba Malečkové mrtví?" nechápal Masek. "To pochybuju" odpověděl hranátor "Maleček z budoucnosti toho vydrží mnohem víc, než normální člověk. Obávám se, že na jeho likvidaci sami nestačíme." Maruš chvíli přemýšlela a pak navrhla: "Co když svolám všechny plzeňské astronomy amatéry? Mohli by nám pomoct. Vždyť přece jde i o jejich budoucnost!" Hranátor souhlasil a tak se vydali shánět posily. Druhý den večer se konala přísně tajná schůzka amatérů v Plzni- Brůdku. Hranátor byl schovaný na zahradě a hlídal, aby je nemohl Maleček napadnout. Maruš s Maskem vysvětlili ostatním situaci a zeptali se, jestli jim v boji s Malečkem pomůžou. Všichni bez vyjímky souhlasili a tak Maruš zavolala Hranátora a představila ho amatérům. Protože se obávala, že by jí to nikdo nevěřil, zatajila jeho pravou totožnost. "Tak tohle je...e... strejda Lumír. Pomůže nám proti Malečkovi." Hranátor polohlasně zamumlal "Strejda Lumír?" a pozorně si začal prohlížet amatéry. Byl sice zvyklý na ledacos, ale takovou sbírku exotů ještě neviděl. V rohu se válel po zemi ožralý Mlock, vedle něj se tyčil ke stropu Myšák, za ním hloupě koukal do protokolů Jarda, o židli dál se objímal Kučera s Ditou a vedle nich mlátila Mirka copy do Zíbara. U dalšího stolu to bylo ještě horší. Různě poskládáni tam byli Tůma, Roman, Dan, Béďa a další podivní tvorové. Pak popadnul nejbližšího astronoma (byl to zrovna Mlock), zvednul ho do výšky a důkladně si ho prohlédl ze všech stran. Mlock vytáhnul z kapsy břitvu a výhružně zaječel: "Né, po kom deš?!" Hranátor jej raději znovu položil na zem a Mlock si hned otevřel dalšího lahváče. "Teď pozorně poslouchejte" začal hranátor "mám plán, jak vlákat Malečka do pasti a zlikvidovat ho". Všichni ztichli, dokonce i Dita se přestala cumlat s Kučerou a zaposlouchala se do hranátorova plánu s krycím názvem "Zničit krtka!" Nazítří pozdě odpoledne se Masek vyzývavě sám procházel před budovou Planetária a předstíral, že neví, jaké nebezpečí mu hrozí. Ve skutečnosti sloužil jako návnada, protože Maleček po něm určitě půjde. Proto byl neustále ve střehu a očekával útok. Za rohem v nastartovaném autě seděl Hranátor, připraven kdykoliv zasáhnout. Maleček se však neobjevoval. Uplynuly dvě hodiny, začalo se stmívat a už to vypadalo, že tentokrát nebudou úspěšní, když si hranátor všimnul zvláštní věci. Jeden z trolejbusů, které jezdily kolem, se vytrhnul z trolejí a namířil si to přímo k Maskovi. Hranátor se pozorně podíval, kdo sedí za volantem a suše konstatoval: "To je on". Trolejbus se rychle přibližoval a cestou ze svahu ještě nabíral rychlost. Masek stál přiblble na místě a vyvaleně koukal, co se to na něj valí. Probral se až když začal rozeznávat škrábance na blatníku. Zoufale se rozběhl pryč. Trolejbus jej však rychle doháněl. Doběhl ke svodidlům, přeskočil je a běžel dál. Maleček zprudka sešlápnul brzdu, zaskřípaly gumy a po několika metrech se mu podařilo zastavit. Vystoupil z kabiny a vytáhnul brokovnici. V tu chvíli poblíž zastavilo auto, z okénka se vysunul samopal a vystřelil. Maleček, který na to nebyl připraven, zakolísal a brokovnice mu vypadla z ruky. Toho využil Masek, přiběhl k autu a nasednul. Maleček rychle popadnul brokovnici a otočil se k autu. Než však stačil vystřelit, auto zmizelo za rohem. Rozběhl se za ním a narazil na chlapíka, který si spokojeně jel na pionýru. Přesně mířenou ranou ho srazil k zemi, nasednul na motorku a dal se do pronásledování. Hranátor by tentokrát asi Malečkovi ujel, ale protože ho potřeboval dostat do pasti, sundal nohu z plynu a zpomalil. Za chvilku ho uviděl v zrcátku, jak žene motorku na plné pecky a zuřivě předjíždí auta. Naštěstí se musel plně věnovat řízení a nemohl za jízdy střílet. Hranátor trochu přidal, aby udržel odstup, ale jen tak, aby nezmizel Malečkovi z dohledu. Postupně projeli Slovany, Černice, vyjeli z Plzně a zamířili k Losiné. Maleček se stále tvrdošíjně snažil dohonit auto s Maskem, ale jeho motorka na to byla slabá. Za Losinou najednou hranátor odbočil na polní cestu, ujel pár metrů a zastavil. Masek vystoupil a rozběhl se do tmy. Maleček také zabočil a pokračoval za Maskem. Najednou uviděl před sebou natažený provaz. Než stačil cokoliv udělat, velkým obloukem vyletěl ze sedadla a tvrdě přistál na ústech. Rychle se znovu postavil, vytáhnul brokovnici a obezřetně se rozhlédl. Nikoho neviděl a tak se pomalu vydal prozkoumat terén. Obešel několik křovisek a ocitnul se na malé louce. Na jedné straně se rýsovala proti temné obloze silueta skalky a na druhém konci louky stál starý oprýskaný železniční vagón. Na chvilku se zastavil a pozorně poslouchal. Vtom se poblíž vagónu rozsvítilo asi dvacet silných světel a na chvíli Malečka oslepily. Toho využil Jarda, vyřítil se z křoví, vyrval Malečkovi brokovnici a zase zapadl do houštin. Na pozadí ostrých světel se objevil typický hranatý obrys. Hranátor se postavil několik metrů před Malečka a promluvil: "Nastala noc zúčtování, brouku". Pak se ozvalo jen cvaknutí pojistky a do řeči se dal samopal. Maleček se otřásal pod nárazy kulek a po několika dávkách se zhroutil na zem. Hranátor došel k němu a vystřílel do něj zbytek zásobníku. Kolem těla se shromáždili všichni astronomové-amatéři, kteří pod vedením Maruš osvětlovali baterkami celé drama. Vtom se Maleček pohnul. Hranátor okamžitě namířil samopal, ale ozvalo se jen cvaknutí naprázdno. Došly náboje! Amatéři se rozutekli na všechny strany, zůstal jen hranátor. Maleček se zvednul ze země a zrovna se chtěl na něj vrhnout, když z křoví třesknul výstřel. Jarda použil brokovnici, kterou sebral Malečkovi. Ten zakolísal, pak se otočil a uviděl, jak se u skalky krčí Masek. Rozběhl se k ní a hranátor za ním. Masek začal rychle šplhat nahoru a Maleček jej okamžitě následoval. Hranátor doběhl k úpatí, chytil Malečka za nohu a pokusil se ho strhnout dolů. Ten se však vyškubnul a silným kopancem poslal hranátora na zem. Masek se mezitím vydrápal až na vrchol a bezradně se koukal do bezedné hlubiny pod sebou. Z vrcholu vedla pouze jedna cesta a na ní byl Maleček! Horečnatě přemýšlel, jak by mohl uniknout, ale nic jej nenapadlo. Náhle se několik metrů od něj vztyčila zlověstná postava. Masek poznal zlomyslný škleb, který byl pro Malečka typický a jako ve snu sledoval, jak vytahuje pistoli, míří na něj a mačká spoušť. "Tak to je konec!" stačil si ještě pomyslet, když se ze tmy vyřítil Dan s mohutným klackem a vší silou praštil Malečka zezadu do hlavy. Maleček nepatrně zakolísal, ale i to stačilo, že se kulka vychýlila a Maska jen škrábla do odstávajícího ucha. Maleček se zlostně ohnal, ale to už Dan zmizel za jedním balvanem. Velkým skokem se na scéně objevil hranátor a o chvíli později i ostatní amatéři a začali do Malečka zběsile bušit vším, co jim přišlo do ruky. Pokoušel se je setřást, ale byl jimi tak obsypán, že nemohl nic dělat. Náhle bolestivě zařval. Všichni se lekli, odskočili a naskytl se jim zajímavý pohled. Maleček s bolestivým výrazem ve tváři zoufale mával rukou, do které byla zakousnuta Maruš. Vše ostatní bylo dílem jediného okamžiku. Stačilo jen několik významných pohledů a masa amatérů se znovu vrhla na Malečka. Tentokrát se jako hlavní zbraň uplatnily zuby a Maleček se ocitnul ve smrtícím skusu. Chvíli ještě zoufale mával rukama a snažil se uvolnit se sevření, ale pak se dal na ústup. S vynaložením veškeré síly se pomalu otočil a pokusil se utéct. Byl však stále obsypán hroznem amatérů, takže únik byl zcela nemožný. Nakonec se mu přece jen podařilo uvolnit ruku s pistolí a hranátor musel zavelet ústup. Všichni pustili Malečka a stáhli se. Volný Maleček teď stál na vrcholu skalky a několik metrů před ním byl celý výkvět plzeňské amatérské astronomie včetně Maska. Pomalu zvednul pistoli a po tváři mu přelétl spokojený škleb. Náhle Masek dostal nápad. Nahmatal v kapse prak, se kterým rád střílel po ptáčcích, z druhé kapsy vyndal žvýkačku, zběsilou rychlostí nabil a vystřelil. O zlomek sekundy dříve, než stačil Maleček vystřelit, ho zasáhla žvýkačka mezi oči. Zavrávoral, podklouzly mu nohy a s vytřeštěnýma očima se zřítil z vrcholu. Amatéři bez dechu stáli a čekali, co se bude dít. Po chvíli se hranátor, ozbrojený silným klackem, vydal prozkoumat situaci. Opatrně vylezl na vrchol a podíval se dolů. Maleček ležel u úpatí a nehýbal se. Dal znamení ostatním, aby zůstali na místě a sám se vydal k tělu. Slezl k němu a několikrát do něj dloubnul botou. Nic se nestalo. Otočil Malečka a když uviděl jeho skelný pohled, polohlasně zamumlal: "Tohle už nerozchodíš, brácho!" Pak se otočil k ostatním a oznámil jim tu nejlepší zprávu, jakou mohli slyšet. Maruš se přitulila k Maskovi a pocítila nesmírnou radost, že se konečně vypořádala se svojí nejhorší noční můrou. Dokonce se jí zdálo, že cítila jakési zvláštní zaskřípání v útrobách země. Později usoudila, že to byl jen nějaký klam, ale mýlila se. To se změnil tok času a začaly se rodit nové dějiny...
Zničením obou Malečků se definitivně podařilo odvrátit ničivou válku, která by amatéry téměř vyhladila. Na uvolněné místo v plzeňském planetáriu nastoupil hranátor a pod jménem Lumír Honzík vedl mnoho let plzeňskou astronomii k plné spokojenosti amatérů. 12. říjen 1994 proběhl jako mnoho dalších a jen zasvěcení tušili, co by se stalo, kdyby tomu nezabránili. U losinské skalky stojí nenápadný pomníček s podivným nápisem "Na počest všem, co bojovali s nasazením života za amatérskou astronomii v letech 1993-1994 a těm, co bojovali a padli v budoucí válce, která se nikdy nestala. Nikdy na Vás nezapomeneme!" (c) Wendy 1995 Přední a zadní
strana plakátu a fotografie k povídce. |
