Wendyho výtvory: Hranátor 3

Jmenuju se Masek. Petr Masek. Podle mé adoptivní matky Marie Větrovcové jsem se měl stát vůdcem astronomů-amatérů v boji proti důchodcům, kteří chtěli ovládnout astronomii v Plzni. Ti by pak zlikvidovali amatérské astronomy a směly by se pozorovat pouze zákryty. Vzhledem k tomu, že se jim podařilo sestrojit stroj času, poslali do minulosti dva zabijáky. Prvním byl robot Hranátor, který měl zabít Marii ještě před tím, než mě adoptovala a naučila bojovému umění. Druhým byl pak samotný vůdce důchodců - inženýr Bohumil Maleček, který se pokusil zlikvidovat přímo mě. Naštěstí amatéři v budoucnosti stroj času objevili a poslali nám pomoc. Marii dostal za úkol chránit amatér Petr Šmolík, který sice při této misi zahynul, ale podařilo se mu Hranátora zničit. Mě měl zachránit přeprogramovaný Hranátor, kterému se to také za vydatné podpory plzeňských amatérů podařilo a Malečka zlikvidoval. Tím jsme současně odvrátili soudný den, kdy měl Maleček vyhlásit otevřenou válku amatérům. Od té doby už uplynulo téměř deset let a nic se nestalo, takže bych měl mít klidné spaní. Ale nemám...

Stále mě pronásledují noční můry, že se důchodci vrátí a zlikvidují amatérskou astronomii na Plzeňsku. Proto jsem skončil s astronomií a začal se věnovat raději fotografování. Snažím se vyhýbat všemu, co s astronomií souvisí a své staré kamarády jsem zavrhnul. Nejvíce mě vyhovuje fotografování modelek, samozřejmě čím méně oblečených, tím lépe. A nemusí vždy zůstat jen u toho fotografování. To se pak propadám do úplně jiného světa a osud amatérské astronomie mě už tolik netrápí...

Plzeň, 6. září 2004

V ztemnělé ulici byl téměř naprostý klid. Jen poblikávající lampa veřejného osvětlení jej trochu narušovala. Vítr si pohrával s pohozeným igelitovým pytlíkem a zatoulaný holub kloval do něčeho u obrubníku. Náhle vítr prudce zesílil, lampa zhasla a poplašený holub odletěl. Po kovových rámech jedné z výloh místní rybárny začaly poletovat nejprve drobné elektrické výboje, které ale rychle sílily. Kolem výlohy se utvořil větrný vír, který se divoce točil a spolu s praskáním modrých jisker vytvářel zajímavé efekty. V akváriu, které bylo ve výloze, začala prudce stoupat teplota vody a během několika sekund začala s bubláním vařit. Vtom okolí ozářil záblesk oslnivě jasného světla a výloha spolu s akváriem explodovala. Sklo se s rachotem rozletělo na chodník spolu s uvařenými rybami. Ve výloze se objevila jasně svítící a žhnoucí koule. Po chvíli se vítr pomalu utišil, výboje ustaly a koule se rozpustila. Uvnitř výlohy se po rozplynutí dýmu objevilo skrčené nahé dívčí tělo. Chvíli se nehýbalo, pak se pomalu zvedlo a jeho oči si pátravě prohlédly celou ulici. Po prohlídce okolí nahá dívka vykročila z výlohy ven. Ačkoli šlápla bosou nohou na střepy z výlohy, nevypadalo to, že by to vůbec zaregistrovala. Lehkým krokem se vydala na procházku. Zašla za roh a tam se téměř srazila s podezřelým individuem snědší pleti. Chlápek jen nevěřícně otevřel pusu, prohlédnul si zjev od hlavy až k patě a uznale písknul. Pak si dodal odvahy a začal dívce dávat nemravné návrhy: "Hele, kotě, koukám, že jsi připravená na akci. Co kdybychom si trošku zašpásovali?" Dívka jej sjela ledovým pohledem a pomalu zřetelně pronesla: "Líbí se mi tvoje oblečení!" To byla poslední slova, která maník před svou smrtí uslyšel...

O několik hodin později se začalo dít něco podobného v jednom parku. Po pečlivě udržovaném trávníku začaly pobíhat nejprve maličké modravé jiskry, které se zvětšovaly a čím dál tím silněji praskaly. Vítr, který se točil v okolí, přinesl odněkud pohozený pytlík od brambůrků, který vzplál a během chvilky shořel. S mohutným zábleskem se na trávě objevila žhavá koule, která po chvilce pomaloučku zhasla a rozplynula se. V malém dolíku, který po ní zůstal, zůstal skrčený nahý mladý muž. Ten se, stejně jako před tím tajemná dívka, nejprve zvednul a pátravě si prohlédl okolí. Náhle z jedné strany zaregistroval nějaký zvuk. Prudce se tím směrem otočil a vykročil. Po chvilce narazil na skupinku mladíků v kvádrech, kteří se asi vraceli z nějaké společenské akce. Ti se nejprve bavili mezi sebou a hlasitě se smáli, dokud nespatřili naháče. Pak ztichli a nevěřícně se na něj podívali. "Měl bych asi už přestat pít.", zamumlal jeden z nich. Naháč si stoupnul přímo před ně a postupně si prohlédnul každého z nich od hlavy až k patě. Pak popadnul jednoho z nich za kravatu, přitáhl si ho k sobě a důrazně řekl: "Potřebuju tvoje oblečení... hned!" Ostatní mladíci už na nic nečekali a rozprchli se pryč. Ten zbývající se při pohledu na podezřelé individuum raději začal svlékat a za chvíli stál před naháčem jen v trenýrkách. "Ty taky potřebuju!", prohlásil nesmlouvavě naháč a tak mladíkovi nezbylo nic jiného, než si je taky sundat. V tu chvíli stáli proti sobě oba nazí. Naháč hrábnul po trenkách a začal se v klidu oblékat. Svlečený mladík nejdříve nevěřícně koukal, pak udělal pomalu pár kroků zpátky a když viděl, že naháč pokračuje v oblékání, otočil se a dal na útěk. Naháč se nevzrušeně oblékl, pečlivě si uvázal kravatu a zašmátral v jedné kapse, která byla poněkud vyboulená. Vylovil z ní černé sluneční brýle, nejprve je krátce prohlédl a pak si je nasadil. Spokojeně se v nich rozhlédl a rychlým krokem se vydal pryč.

Druhý den ráno seděl Lumír ve své ředitelské kanceláři a byl celý zasmušilý. Řešil totiž zapeklitý problém. Do astronomického kroužku pro mládež se mu už po čtvrté přihlásil pan Pfeffer a on nevěděl, jak se ho zbavit. V tom dole u dveří někdo zazvonil. Lumír chvíli čekal, jestli půjde otevřít někdo z jeho podřízených, ale když se nic nedělo, s povzdechem vstal a šel otevřít sám. Těsně u dveří se trochu zarazil. Přes prosklenou výplň bylo vidět, že návštěvník má na sobě černý oblek. To u návštěvníků Planetária nebylo obvyklé. "Kdo to sakra může být?", zamumlal polohlasně a zprudka otevřel dveře. Proti němu stál mladík v kvádru. Nejprve si ho pátravě prohlédl a pak se úsečně zeptal: "Hranátor?" Lumír se zarazil, protože jeho pravou identitu znalo jen několik lidí a pak opatrně odpověděl "Ano." Pak udělal rychle krok zpátky, strhnul ze zdi hasicí přístroj a napřáhl se na kravaťáka. Ten trochu ustoupil a začal rychle vysvětlovat: "Jen klid! Jsem tady, abych tě varoval. Budoucnost je v ohrožení!" Hranátor chvilku nedůvěřivě koukal, pak pomalu položil hasičák na zem a zeptal se: "Vždyť jsme zlikvidovali oba Malečky a tím jsme přeci budoucnost zachránili?" "To sice ano, ale tentokrát hrozí nebezpečí odjinud." odpověděl mladík. Hranátor jej tedy po chvilce váhání vzal do své kanceláře a tam mu mladík vylíčil celou situaci: "Brzy dojde k tomu, že se vzbouří agenti a založí si svojí Ligu. Té se pak podaří vyvolat konkurz na místo ředitele a v něm vyhraje šéf Ligy - pan Zabilka. Pak zničí tebe a postupně začnou i amatéry. Když už to bude vypadat beznadějně, na poslední chvíli se vrátí mezi astronomy Masek. Sjednotí zbytky amatérů a povede dlouhý boj proti agentům. Zabilkovi se mezitím podaří najít část Malečkovo záznamů o stroji času a na jejich základě jej po nějaké době sestrojí. Aby se vyhnuli boji s amatéry, vyšlou agenti do minulosti zabijáka, který dostane za úkol zlikvidovat Maska. Proto teď musíme spojit síly, abychom jej ochránili." Hranátor chvilku zpracovával informace, které na něj mladík vychrlil a pak se zeptal: "A ty si vlastně kdo?" "Já jsem jeden z amatérů z budoucnosti." odpověděl mladík. "Původně jsem se jmenoval Ondra Trnka. Pak si mě ale vzal do parády náš technik-specialista známý pod přezdívkou Česnek. Vyztužil mi kosti implantáty a napumpoval mě různými chemickými přípravky pro růst svalové hmoty, zbystření smyslů a zvětšení síly. Tak se ze mě stal Trnkátor. Jsem tu proto, abych tě varoval a pokusil se zastavit zabijáka od agentů. Sám to ale asi nezvládnu, budu potřebovat tvoji pomoc. Ze všeho nejdřív musíme najít Maska." "To bude ale problém, pokud vím, Masek se teď věnuje jen focení a nemám na něj žádný kontakt.", zamračil se Hranátor. "Musíme se o to alespoň pokusit. Možná by nám pomohl Internet?" zeptal se Trnkátor. "Zkusíme to." odpověděl Hranátor a zapnul svůj počítač.

Tou dobou se v plzeňské internetové kavárně objevila mladá dívka oblečená do chlapeckého oblečení a s tmavými brýlemi na očích. Bez jediného slova zasedla k volnému počítači a spustila internetový prohlížeč. Ve vyhledávači zadala klíčová slova "focení prasečinek" a vzápětí jí na obrazovce vyskočilo několik desítek stránek s touto tématikou. Po chvilce ježdění myší a klikání se objevila na monitoru stránka "Petr Masek - fotím prasečinky všeho druhu" a dívce se nepatrně zvedly koutky do spokojeného úsměvu. Ťukla na e-mailovou adresu a prsty se jí rozjely neuvěřitelnou rychlostí po klávesnici.

Ten večer měl Masek domluveno focení na odlehlém parkovišti poblíž staveniště jednoho supermarketu. Vždycky miloval takováto místa, protože si mohl při focení nebo po něm s modelkami pěkně užít. Tvrdil jim, že je to nezbytná součást fotografování, že musí modelku dobře poznat, aby byly fotky co nejprocítěnější. Seděl vedle své brašny, která kromě fotografických potřeb ukrývala také několik podvazkových pásů, sadu sexy spodního prádélka, rodinné balení prezervativů a soupravu bičíků. Občas si loknul z placatky oblíbený absint a netrpělivě koukal na hodinky. V tom uviděl, jak na parkoviště přijíždí auto. To najednou zhaslo světla a pomalu dojelo na protější stranu parkoviště, kde se zastavilo. Otevřely se dveře a vystoupila mladá dívka. Nejprve se rozhlédla kolem sebe a pak si to rychlým krokem namířila přímo k Maskovi. Ten vstal, ještě si jednou cvaknul na kuráž a vydal se dívce naproti. Už z dálky si jí v duchu oznámkoval a těšil se, že by to mohla být vášnivá noc. "Možná, že dneska ani ten foťák nebudu potřebovat.", pomyslel si spokojeně. Jen ho trochu zarazilo, že modelka má dost podivné oblečení a přesto, že už byla skoro tma, na nose černé brýle. "Ahoj.", pronesl ležérně, když se setkali a pokusil se o něco, co snad měl být úsměv. Dívka se jen pátravě na Maska podívala a zeptala se: "Petr Masek?" "Jasně bejby, a ty seš Oldík, viď?" Dívka místo odpovědi vytáhla z kapsy skládací nožík, otevřela jej a učinila prudký výpad na Maska. Ten stačil v poslední chvíli uhnout a nožík mu zasvištěl těsně kolem břicha. "Do prdele!" zaklel a chtěl se dát na útěk. Dívka jej však pevně chytla pod krkem a znovu se rozmáchla k bodnutí. V ten moment se ozvalo silné zatroubení a oba oslepilo prudké světlo. Dívka překvapeně pustila Maska a podívala se, odkud světlo přichází. Masek toho využil a dal se na útěk. S hrozivým rámusem a zapnutými dálkovými světly se na parkoviště blížilo nějaké vozidlo. Občas ještě silně zatroubilo. Dívka se chtěla dát také na útěk, ale už to nestihla. Vozidlo jí v plné rychlosti nabralo a odhodilo několik metrů. Pak smykem zastavilo a vyskočil z něj Trnkátor. Vydal se rychlým krokem směrem k Maskovi, který se mezitím skrčil za hromadu cihel a celý se třásl. "Jdeš mě zabít?" zablekotal, když se před ním objevil Trnkátor. "Ne, můj úkol je chránit tě. Rychle nasedni do auta!" odpověděl Trnkátor, zvedl Maska ze země a vlekl jej k autu. Teprve teď si Masek všiml, že je to ARO, které patřilo Lumírovi. Ten také seděl za volantem a křičel na ně: "Dělejte! Nemáme moc času!" A opravdu. Dívka, sražená autem, se pomalu zvedla a namířila si to také k nim. Trnkátor nacpal Maska do ARA, sedl si vedle něj a Hranátor se rozjel. Po pár metrech to ale v motoru zaškrundalo, zabublalo a chcípnul. Hranátor začal kroutit klíčkem v zapalování, ale nic. Dívka se náhle otočila a za chvíli zmizela z dohledu. "Jeď, jeď, jeď!" křičel hystericky Masek, ale ani to nepomohlo. Náhle se ozvalo burácení nějakého velkého stroje. Nebylo to však ARO, ale na blízkém stanovišti se rozjel buldozer. Lumír znovu zacloumal klíčkem, ale bez úspěchu. "Nechtělo by to benzín?" zeptal se klidně Trnkátor a ukázal na ručičku ukazatele stavu paliva, která se krčila v levém rohu na číslovce nula. "No jo, já zapomněl!" praštil se do čela Hranátor. "Co teď?" Buldozer rozhrnul hromadu stavebního materiálu a vyjel ze staveniště na parkoviště. "Mám nápad!" vykřiknul Masek, vyskočil z ARA a doběhl k nádrži. Odšrouboval víko a nalil do ní obsah své občerstvovací placatky. "Snad to bude stačit. Zkus to!" křiknul na Hranátora. Ten otočil klíčkem, chvíli se ozývaly z motoru prapodivné zvuky, ale nakonec s nespokojeným pokašláváním naskočil. Masek se vrátil do kabiny a Lumír se rozjel. To už byl buldozer jen pár metrů od ARA. Hranátor prudce stočil kola a vyjel na silnici. Buldozer těsně za ním. "Teď na to šlápni." povzbuzoval Hranátora Masek. Ten ale nějak zoufale lomcoval s řadící pákou: "Zasekla se tam dvojka! Nemůžu řadit." Motor ARA řval, ale přes čtyřicítku se třesoucí se ručička tachometru ne a ne dostat. Náhle se ozvala rána a auto poskočilo. Zezadu do nich najel buldozer. Masek se otočil a zahlédl, jak neznámá dívka, sedící za volantem, upřeně sleduje jejich auto a opět se přibližuje. Radlice se trochu zvedla a znovu do nich narazila. ARO zase poskočilo a Hranátor měl plné ruce práce, aby ho udržel na silnici. Otočil se na Trnkátora: "Vzadu mám několik dlažebních kostek. Vlez tam a zkus s nima ten buldozer zastavit!" Trnkátor prolezl do zadní části vozidla a odhrnul plachtu. Buldozer se zrovna rozjížděl k dalšímu nárazu. Popadl jednu kostku a mrštil jí proti kabině. Minul! Vzápětí radlice znovu narazila do ARA, to se zakymácelo, nabouralo do sloupku na konci nástupního ostrůvku a smetlo jej. Dál pokračovalo dvěma koly po ostrůvku a dvěma po silnici. Pár lidí, co čekali na tramvaj, naštěstí stačilo včas uskočit, jinak by dopadli stejně jako sloupek. Trnkátor popadl další kostku, zamířil a hodil. Tentokrát byl přesnější, kostka dopadla na přední sklo kabiny buldozeru a udělala na něm pěkného pavouka. Dívka překvapeně trhla volantem a vjela na chodník. To jí trochu zpomalilo a ARO získalo náskok. Hranátor znovu zakvedlal řadící pákou, přidal se Masek a spolu jí ohnuli skoro do pravého úhlu. Najednou to v ní luplo a uvolnila se. Hranátor tam naládoval rovnou čtyřku a dupnul na plyn. ARO sice nejprve trochu protestovalo, ale nakonec přeci jen začalo zrychlovat. Masek se otočil a viděl, že buldozer se za nimi sice stále žene, ale čím dál tím více zůstává pozadu. Za chvíli zmizel v dálce. Byli zachráněni... alespoň zatím.

Na policejní služebně vládl ospalý klid. Službu konající policisté po sobě házeli vlaštovkami a hráli piškvorky. Občas si srkli kafe z automatu nebo se začetli do novin. Zrovna když si jeden z nich chtěl zdřímnout, vrzly vstupní dveře a do služebny rychlým krokem vstoupila dívka v černých brýlích. Namířila si to k nejbližšímu policistovi a bez okolků prohlásila: "Chtěla bych nahlásit pokus o znásilnění!" "Tak se posaďte, sepíšeme protokol." vyzval ji policista, sedl si proti ní a trochu naštvaně ukončil na počítači svou oblíbenou hru. "Takže jak se to stalo a potřeboval bych co nejpřesnější popis pachatele." "Ale já vím, kdo to byl.", odpověděla dívka, "Jmenuje se Petr Masek." Policista se zarazil: "Počkejte, toho znám! To je ten grázl, co pod záminkou focení láká holky na opuštěná místa, že jo?" Dívka jen mlčky přikývla. "No tak to pěkně sepíšeme a pak se mu podíváme na zoubek. Vím, kde má své oblíbené skrýše!" ušklíbl se policista.

Masek s doprovodem horko těžko dokodrcali do jedné chatové kolonie, kde měl Petr malou chatičku, ve které občas přespával. Když už to měli skoro na dohled, upadlo ARU kolo, takže museli zbytek cesty dojít pěšky. Masek v chatě odněkud vylovil flašku ferneta a ztěžka se posadil do zaprášeného křesílka. Odšrouboval uzávěr a pořádně se napil. Mezitím se Trnkátor podíval na Hranátora a zeptal se: "Proč vlastně vozíš v autě dlažební kostky?" "V podstatě jen tak, prostě se mi líbí jejich tvar. A jejich hrany jsou příjemné na dotek." odpověděl Hranátor. Konečně se ke slovu dostal Masek: "Co to bylo za ženskou, sakra? Nějaká modelka, co jsem ji neuspokojil nebo co? A kdo si vlastně ty?" podíval se na Trnkátora. Ten si sednul proti němu a vylíčil mu celou situaci. "Jak tě vlastně našla?" zeptal se Hranátor. "Domluvili jsme si focení přes Internet. Podepisovala se jako Oldík a slibovala, že na dnešní večer nezapomenu. Netušil jsem ale, že to myslí takhle... A co vy? Odkud jste věděli, že tam budu?" "V jednom diskusním fóru jsme našli varování od tvé bývalé modelky. Popisovala tam, co se děje při tom focení a taky jaká jsou tvá oblíbená místa." odpověděl suše Trnkátor. "A co teď budeme dělat?" zeptal se Masek a opět si přihnul z flašky. "Mým úkolem je chránit tě. Musím zajistit tvoje přežití, abys mohl v budoucnosti vést válku s agenty." Masek se chvilku zamyslel a pak promluvil: "A co kdybychom zlikvidovali Zabilku? Pak by nemohla vzniknout žádná Liga a žádná válka by nebyla..." "To je příliš riskantní. Zamítá se." reagoval okamžitě Trnkátor. Teď se do toho vložil i Hranátor: "Počkej, vždyť má pravdu. Zabilka v současnosti není ještě tak mocný a nebezpečný jako v budoucnosti. Zatím je to jen neškodný důchodce. Když ho zničíme, změníme tím chod dějin. Už jednou se nám to povedlo." Trnkátor sice ještě chvíli protestoval, ale nakonec musel uznat, že za pokus by to stálo. "Nejdříve ale najdeme nějaké bezpečné místo, kde si odpočineš." obrátil se na Maska. "Nemusíme nic hledat, tady je to absolutně bezpečné! Tuhle moji skrýš nikdo nezná!" odporoval Masek. "Ticho! Něco slyším!" okřikl je náhle Hranátor. Všichni ztichli a Hranátor opatrně vyhlédl z okna. Kdyby byl člověk, asi by nevěřícně zalapal po dechu. Kolem dokola stály policejní auta a u nich policisté v černých kuklách a se samopaly v rukou! Nad chatičkou přelétával vrtulník, který v tu chvíli zapnul reflektor a z megafonu se ozvalo: "Vzdejte se, nic se vám nestane! Odhoďte zbraně a vyjděte ven s rukama nad hlavou!" "A do hajzlu!" neudržel se Masek, "Tak to nám ještě chybělo! Co teď?" Hranátor popadl koště, ležící v koutě, utrhl z něj násadu a se svým typickým úšklebkem prohlásil: "Buďte bez obav. O tyhle maníky se postarám." "Počkej!", zastavil ho Masek, "To nemůžeš! Nejspíš to bude jenom nějaké nedorozumění a brzy se vysvětlí..." Hranátor zklamaně položil násadu a zeptal se: "A to se jen tak vzdáme?" "Ano, policajti nám nic neudělají. Možná nám dají pár otázek a pak nás zase pustí." prohlásil Masek. Trnkátor zpočátku protestoval, ale nakonec souhlasil s tím, že nebudou odporovat a vyjdou ven. Jejich dohadování se ještě podstatně urychlilo, když se roztříštilo okno a dovnitř padl slzný granát. To už Masek na nic nečekal a vyběhl ze zakouřené chatičky ven.

"Cože? Co to povídá?", hulákal nevěřícně na stanici do vysílačky policajt, "Že je ředitel Hvězdárny a planetária v Plzni? Dělá si z vás prdel, nic takovýho v Plzni není! Sbalte ho taky!" Pak se otočil k Oldíkovi, která trpělivě čekala v křesle a vítězoslavně řekl: "Tak už ho vezou, grázla! Ještě s ním byli ňáký dva podivný chlápci, tak ty jsme sbalili taky." Pak se nadmul jako kohout a dodal: "Za chvilku budou tady a pak si je pěkně podáme!" Oldík se na něj jen nepatrně usmála a upřela svůj pohled ke vstupním dveřím. Nějakou dobu byl klid, ale pak se zdálky ozvalo houkání policejních sirén, které postupně sílilo. Za chvíli se na parkoviště před budovou přiřítila dvě auta s blikajícími majáčky. Když zastavila, z prvního vylezl policajt a otevřel zadní dveře. Z nich vystoupili Hranátor s Trnkátorem a hned se rozhlíželi po Maskovi. Toho vyvedli z druhého auta s pouty na rukou. "Zachovejte klid, to bude dobrý." ujistil oba. "Obávám se, že ne!" řekl Hranátor a ukázal směrem ke stanici. Ze dveří vyšla Oldík a rychle si to k nim namířila. "Postarej se o Maska, já jdu na ní." prohlásil stručně Trnkátor, srazil nejbližšího poldu k zemi, vytrhl mu z pouzdra pistoli a začal pálit po Oldíkovi. Další policajti se pokusili zasáhnout, ale Hranátor byl rychlejší a během chviličky leželi v bezvědomí na zemi. Pak popadl Maska, hodil ho do policejního auta, kterým přijeli a sedl si za volant. Klíček byl ještě v zapalování, takže stačilo otočit a motor naskočil. Bleskurychle vycouval, smykem se otočil a zmizel z parkoviště.

Trnkátor stačil do Oldíka vyprázdnit celý zásobník, ale moc jí to nezpomalilo. Průstřely se během několika sekund zase zahojily a nezbylo po nich ani památky. V klidu došla téměř až k Trnkátorovi a chystala se na něj použít svůj oblíbený nožík, ale on už byl na ni připraven. Zvedl ze země plechový odpadkový koš a mrštil jej vší silou po ní. Po nečekaném nárazu se Oldík svalila k zemi a Trnkátor k ní přiskočil. Popadl znovu koš a začal do ní zběsile tlouct. Oldík se chvilku nehýbala a skoro to vypadalo, že se jí tak podařilo zničit. Náhle však vyskočila, vyrvala Trnkátorovi koš z rukou a odhodila jej stranou. Pak popadla samotného Trnkátora a mrskla s ním na střechu policejního auta. Tam dopadl na velký modrý maják a roztříštil ho. Hned se ale zase zvedl a seskočil dolů. Popadl jeden ze střepů a vrazil ho přicházejícímu Oldíkovi hluboko do břicha. Ta se jen ušklíbla, vytrhla ho a pokusila se s ním bodnout Trnkátora, ale jemu se podařilo uhnout. "Odhoďte zbraně a ruce vzhůru!" ozvalo se náhle za nimi. U dveří stanice se krčilo několik poldů s bouchačkama v rukou. "No tak bude to?" ozval se rádoby výhružně jeden z nich. Oldík se otočila a hodila po nich střep. V ten moment se ozvala střelba. Policajti pálili jako zběsilí. Trnkátor se na poslední chvíli stačil schovat za auto, ale Oldík zůstala stát na místě. Na těle se jí otevíraly a hned zase uzavíraly průstřely a když střelba utichla, nebylo na ní ani stopy po zásahu. "A do prdele!" ozvalo se od stanice a pak už bylo jen slyšet, jak se policajti zamykají a ke dveřím přiráží kusy nábytku. Oldík se opět otočila a hledala Trnkátora. Tomu se zatím podařilo vlézt do rozstříleného auta, vytrhnul dráty od zapalování a pokoušel se nastartovat. Po několika neúspěšných pokusech se mu to konečně povedlo a začal couvat z parkoviště. Dojel asi doprostřed, dupnul na brzdu, zařadil jedničku a chystal se odjet. V tu chvíli mu na střeše přistál Oldík, rozmáchla se a oběma rukama jí prorazila. Chytla Trnkátora za kravatu a začala mu jí utahovat. Trnkátor začal kličkovat ve snaze shodit jí ze střechy, ale marně. Držela se pevně a pomalu utahovala kravatu kolem krku. Trnkátorovi se z toho začaly dělal mžitky před očima a čím dál tím hůř se mu dýchalo. Kravata se mu stále víc a víc zařezávala do krku a začalo mu být jasné, že se z toho prostě nemůže dostat. Z posledních sil prošlápnul plynový pedál až na podlahu a strhnul volant proti betonové zdi. Ozvala se prudká rána, jak auto v plné rychlosti narazilo. Ještě chvíli se ozývalo skřípání mačkajícího se plechu a pak nastalo hrobové ticho. Auto se zmuchlalo, jako by bylo z papíru a z proražené nádrže začal proudem vytékat benzín. Pak už stačila jen jedna nepatrná jiskra a došlo k explozi.

Masek s Hranátorem zatím uháněli pryč, když uslyšeli výbuch. Masek se otočil a uviděl, že v dálce něco začalo hořet. "Myslíš, že se Trnkátorovi povedlo zničit Oldíka?" zeptal se. Hranátor se jen mrknul do zpětného zrcátka a řekl: "To se mi nezdá. Oldík vypadá jako velmi schopný vraždící stroj." "Ale ty bys jí zastavil, ne?" znovu se zeptal Masek, tentokrát už trochu nejistě. "Nepravděpodobné," odpověděl s ledovým klidem Hranátor, "jsem už příliš zastaralý typ." Dál už se raději Masek neptal. Místo toho zapnul policejní vysílačku a zaposlouchal se. Nejdříve bylo několik nezajímavých hlášení, ale pak se ozvalo něco, co jej zaujalo. Mluvili tam o tom, že hasiči našli v ohořelém autě tělo člověka, co měl nějaké podivné věci v kostech. Hranátor se otočil: "Obávám se, že Trnkátor se k nám už nepřipojí." Po chvíli zajel na opuštěné odpočívadlo a prohlásil: "Musíš si odpočinout. Lehni si a zkus usnout. Já budu hlídat. Zítra uvidíme, jak dál." Pak chytnul Maskovo pouta, jedním škubnutím je roztrhl a sundal mu je. Masek se natáhnul na zadní sedadla, zavřel oči a pokusil se usnout. Nejdříve se mu to vůbec nedařilo, ale nakonec jej přeci jen spánek přemohl.

Když se druhý den probudil, seděl Hranátor na předním sedadle a prohlížel si samopal. "Kde jsi ho našel?" zeptal se Masek překvapeně. "Trochu jsem prohlížel kufr a vedle několika neprůstřelných vest a kukel jsem tam našel i tohle." odpověděl Hranátor a ještě dodal: "Mohl by se nám hodit." "Takže se vydáme zlikvidovat Zabilku?" Hranátor jen kývnul hlavou na souhlas. "Kde ho ale budeme hledat?" "To už nech na mě." prohlásil Hranátor, "Vím, kde ho najdeme. Teď se ale nejdřív najez." Pak podal Maskovi nějaké jídlo. Když se Masek zatvářil nechápavě, dodal: "Byl jsem támhle nakupovat." a ukázal k nedaleké budově. Masek jen zahlédl rozbitou výkladní skříň a vykřikl: "Doufám, že si to tam nevystřílel!?" Hranátor se zašklebil: "Důvěřuj mi!", nastartoval a prudce se rozjel.

Za nějakou dobu stáli Masek s Hranátorem schovaní ve křoví poblíž plzeňské ornitologické stanice. Masek byl na příkaz Hranátora navléknutý do neprůstřelné vesty a netrpělivě čekal. "Jen klid. Určitě je uvnitř. Musíme jen čekat." uklidňoval ho Hranátor. Když odešel poslední návštěvník a stanice zdánlivě osiřela, Hranátor zavelel: "Jdeme! Už je čas." Odjistil samopal a vyrazil kupředu. Rozkopl vstupní vrátka a pronikl do areálu ornitologů. Masek se držel těsně za ním. Pak spolu vešli do hlavní budovy a systematicky pročesali všechny místnosti, ale nikde nikdo. "Asi bude vzadu, u ptáků." řekl Hranátor a vyšel zpátky na dvůr. Obešli spolu budovu a před nimi se objevila spousta přístřešků, budek, klecí a voliér, ve kterých křičeli všelijací ptáci jeden přes druhého. "Támhle je!" vykřiknul Masek a ukázal k jednomu vzdálenému přístřešku. A opravdu! Stál tam Zabilka, házel ptákům nějaké drobky a povídal si s nimi. "Hastala vista, baby!" pronesl ledovým hlasem Hranátor a vypálil po Zabilkovi dávku. Zabilka se zapotácel a jako podťatý padnul k zemi. "Tak to bychom měli!", spokojeně prohlásil Hranátor a podíval se na Maska. "Ne tak zhurta, hoši!" ozvalo se za nimi a oba se jako na povel otočili. Masek jen nechápavě otevřel pusu a Hranátor také vypadal překvapeně. Kus od nich stál pan Zabilka!!! "Co to sakra má znamenat?" vykoktal úplně zmatený Masek. "Znamená to, že máte problém!" odpověděl dívčí hlas za nimi. Hranátor s Maskem se opět otočili a viděli, jak se ze země zvedá zastřelený Zabilka a pomalu se mění na Oldíka. Když skončila její přeměna, vydala se rychlým krokem k nim, ale Zabilka jí zarazil: "Počkej, o tyhle dva se postarají mí ptáčci. No tak, miláčci, vemte si je!" Trhnutím otevřel jednu z voliér a z ní vyletělo hejno zdivočelých kachen. Namířili si to přímo na Maska s Hranátorem a začali je klovat hlava nehlava. Porazili je na zem a za chvíli byla vidět jen velká hromada kachen, které do něčeho zuřivě klovou. V tu chvíli se uprostřed hromady ozval samopal. Několik kačen poděšeně vzlétlo a samopal se znovu rozhovořil. Z hromady kachen se vynořil Hranátor a začal je ve velkém kosit. "Moje kachničky!" vykřikl Zabilka a omdlel. Oldík by chtěla zasáhnout, ale od svého velitele měla nařízeno čekat, tak nemohla dělat vůbec nic. Hranátor vyčistil prostor kolem sebe a právě se chystal zastřelit Zabilku, když mu došly náboje. Odhodil samopal, vytáhl z haldy rozstřílených kachen bezvládného Maska, přehodil si ho přes rameno a rozběhl se pryč.

V autě položil Hranátor Maska opatrně na zadní sedadlo, sedl si za volat a co nejvyšší rychlostí ujížděl od ornitologů. Za chvilku se poklovaný Masek probral z bezvědomí a slabě zašeptal: "Co se stalo?" "Zabilka na nás poštval kachny-zabijáky. Ještě, že si měl tu vestu. Jinak už jsi byl dávno mrtvej." odpověděl Hranátor a prošlápnul plynový pedál až na doraz. Stále pozorně sledoval ve zpětném zrcátku, jestli je někdo nepronásleduje, ale silnice za nimi byla prázdná. Po několika kilometrech konečně trochu zpomalil a zabočil na jednu polní cestu. Dojel až k lesíku a tam zastavil. Pořádně prohlédl Maska a pak konstatoval: "Budeš v pořádku. Mozek nebyl poškozen." Ten se už stačil vzpamatovat z kachního útoku a nahlas uvažoval: "Sami to nezvládnem. Budou nám asi zase pomoct amatéři. Svoláme je jako tenkrát na Malečka!" "No, já nevím," prohlásil Hranátor, "tenkrát byla ještě spousta lidí nadšená do astronomie a opravdu se věnovala pozorování. Teď už se scházejí jen v hospodě a na různých oslavách a chlastají..." "A co nějací nováčci? Je snad nějaká nová generace ještě nezkažených amatérů, nebo ne?" Hranátor se na chvilku zamyslel a pak řekl: "To bychom mohli zkusit. Nějací by se našli. Už vím, jak to uděláme. Uspořádáme pozorovací víkend v Bažantnici a nastražíme tam na Zabilku s Oldíkem past!"

O několik dní později se okolí fotbalového hřiště v Bažantnici hemžilo mladými astronomy-amatéry, kteří se pilně připravovali na boj. Během několika hodin bylo vše připraveno na akci a amatéři se sešli v klubovně. Pouze Míla Machoň zůstal na hlídce a dělákem pečlivě pročesával okolí. Masek ještě rozdal poslední pokyny a pak už jen čekali. Už se pomalu začínalo stmívat a stále nic nenasvědčovalo tomu, že by se měli Zabilka s Oldíkem objevit. Masek začal být nervózní a přecházel klubovnou sem a tam jako lev v kleci. "Určitě jsi poslal Zabilkovi pozvánku na pozorovací víkend?" ptal se snad po desáté. "Stoprocentně! Každou chvíli tu musí být." uklidňoval ho Hranátor. V tom Maskovi zazvonil mobil. Míla hlásil, že se na obzoru objevilo auto s nápisem "Ornitologická stanice Plzeň". "To jsou oni!" vykřikl Masek, "Všichni na svá místa!" Amatéři se rozběhli na svá stanoviště a klubovna zůstala prázdná. Auto ornitologů sjelo ze silnice na příjezdovou cestu k areálu a pomalu se blížilo. Když ujelo dalších pár metrů, ozval se od klubovny řev motoru. Z plácku za klubovnou se vyřítil služební Nissan Hvězdárny a planetária Plzeň. Na vteřinku se zastavil, Hranátor protúroval motor, rozsvítil dálková světla a pak rychle vyrazil vpřed. Oldík za volantem vozidla ornitologů byla na chvilku oslepena a když zjistila, že se proti ní řítí jiné auto, strhnula řízení na hřiště. Hranátor však udělal totéž! Aby se Oldík vyhnula srážce, opět prudce trhla volantem, ale něž stačila auto vyrovnat, to zapadlo do příkopu a převrátilo se na bok. V ten moment vzplálo v lese několik plamínků. Bleskově se vynořilo několik amatérů, v ruce flašky s benzínem, kterým z hrdla čouhal zapálený hadr a vší silou je namrskali na převrácené auto. Pak zase zmizeli v lese. Auto chvíli hořelo, pak Oldík vykopnula zmuchlané dveře a vyskočila ven. Rozhlédla se kolem, ale na první pohled bylo kolem liduprázdno. Zamířila proto k lesu, kde před okamžikem zmizeli amatéři. Sotva udělala mezi stromy několik kroků, zasypala ji mohutná palba. Ze všech stran na ní dopadaly šišky, až pod jejich tíhou klesla na kolena. Když za chvíli došlo střelivo, palba zase utichla a rozhostilo se ticho. Oldík se zvedla a pokračovala dále. Náhle se někde nad ní ozvalo tarzanovské zahalekání, na liáně kolem ní prosvištěl Jirka Příbek a skopnul jí k zemi. Tentokrát již notně otřesenému Oldíkovi trvalo delší dobu, než se znovu zvedla. Trochu dezorientovaně se opět rozhlédla kolem a vydala se hlouběji do lesa. Po chvilce uviděla, jak v dálce někdo zablikal červenou baterkou. Okamžitě se vydala tím směrem a za chvíli uviděla na malé mýtině sedět na pařezu Maska. Její obličej se roztáhl do spokojeného úšklebku a téměř se k němu rozběhla. V tu chvíli Masek mávnul rukou, několik párů rukou zatáhlo za provaz, ozvalo se zapraskání a jeden ze stromů se dal do pohybu. Oldík se ještě stačila podívat, odkud ten strom padá, ale uhnout už nestihla. Padající kmen jí přimáčkl k zemi. Teď přiběhli z lesa amatéři a začali omráčeného Oldíka prohlížet. "Honem, rychle!" pobízel je Hranátor, "Někde ten hlavní vypínač musí mít!" Náhle Štófy vykřiknul: "Už ho mám!" a vítězoslavně ukazoval na malý vypínač schovaný vzadu na temeni hlavy pod vlasy. K Oldíkovi přiskočil Hranátor a zkušeným pohybem přepnul vypínač z polohy ON na OFF. Pak vytáhl z kapsy šroubovák a obrátil se na ostatní: "Tak a teď si trochu pohraju s jejím programem!"

Zabilka netrpělivě čekal na návrat Oldíka z bojového úkolu. Bloumal po stanici a už ho ani nebavilo povídat si s ptáčky. "Budu už muset dát dohromady ostatní agenty a konečně převzít plzeňské planetárium pod svá ochranná křídla." brumlal si pro sebe. "Myslím, že už nastal čas k založení Ligy." V tom uviděl, jak k areálu stanice přijíždí neznámé auto. "Kdo to sakra je?" pomyslel si v duchu a vydal se neznámým návštěvníkům naproti. Když z auta vylezla Oldík, celý se rozzářil: "Á, to seš ty! Tak jak si dopadla? A co to máš za auto?" "Služební vozidlo bylo zničeno při zátahu na amatéry." odpověděla Oldík a šla přímo k Zabilkovi. "Čert vem auto. Povedlo se ti splnit misi?" netrpělivě dorážel Zabilka. "Ještě musím něco dokončit." odpověděla Oldík, vyhrnula si tričko a něco zmáčkla na břiše. Kousek kůže odpadl a vysunulo se podivné zařízení s několika tlačítky. Oldík je v určitém pořadí stiskla a potvrdila velkým červeným knoflíkem. Hned vedle se rozsvítil červený displej, na kterém se objevilo číslo, které se stále zmenšovalo. "Co... ccco to děláš?" zakoktal poplašeně Zabilka a udělal krok zpět. "Dokončuji misi." odpověděla nevzrušeně Oldík, "Právě jsem zapnula autodestrukční zařízení." Zabilka se otočil a chtěl se dát na útěk, ale Oldík ho chytla za límec, přitáhla k sobě a otočila zpátky. Pak se na něj usmála a řekla: "To je dárek od plzeňských amatérů!" Vzápětí zazněl širokým okolím mohutný výbuch.

Masek, Hranátor a ostatní amatéři sledovali situaci z bezpečné vzdálenosti dalekohledy. Když se ozval výbuch a zahlédli, jak k nebi stoupá černý dým, Masek se otočil k ostatním: "Tak to bychom měli. Oldík splnil svojí misi." Kolem začaly bouchat flašky šampaňského a propuklo bujaré veselí. Budoucnost amatérské astronomie byla zachráněna.

Likvidací Zabilky byla odvrácena hrozba založení Ligy agentů. A když nevznikla Liga, nemohli agenti ovládnout Hvězdárnu a planetárium Plzeň, ani zničit amatérské astronomy. Temná budoucnost, plná dlouhých a krvavých bojů mezi agenty a amatéry, nenastala. Místo ní přijde nová, dosud neznámá budoucnost. Jaká bude, to už záleží jen na nás...